s nimi ještě přinejmenším další čtyři. Z nich tři se skupinou i nahrál: SLOW DOWN, [56b] DIZZY MISS LIZZY a [56c] BAD BOY. (čtvrtá skladba byla „Peaches and Cream“.) SLOWN DOWN byla v letech 1960–62 součástí živých vystoupení Beatles, a když se ji Lennon rozhodl nahrát, už asi rok ležela u ledu, díky čemuž je výsledek mdlý. Poté, co se nahrála doprovodná stopa, ostatní členové skupiny odešli, aby Lennon mohl na dvě stopy dozpívat vokál; o tři dny později Martin přihrál ještě piano. Je těžké říci, kolik z toho se následně vytratilo při mixu, ale je málo pravděpodobné, že by si McCartney byl zapomněl zesílit basovou kytaru. Ve srovnání s Williamsovým originálem, vydaným v roce 1958 firmou Specialty, postrádá verze Beatles spodek, drive a základní soudržnost. Kytarové sólo budí přinejmenším rozpaky a vyvážení zvuku je mizerné. (V jednom okamžiku – 1:14 – se Martinovy lehké pianové akordy úplně vytrácejí.) I když jediným částečně oduševnělým prvkem je Lennonův zpěv, v porovnání s Larrym Williamsem mu chybí vkusnost. Jeden z nejméně úspěšných rock‘n‘rollových coverů skupiny.
[33] I’LL BE BACK (Lennon–McCartney) Lennon dvojmo nahraný zpěv, akustická rytmická kytara; McCartney doprovodný zpěv, basová kytara, akustická kytara; Harrison doprovodný zpěv(?), sólová akustická kytara; Starr bicí Nahráno: 1. června 1964 Britské vydání: 10. července 1964 (LP: A Hard Day’s Night) Americké vydání: 15. prosince 1964 (LP: Beatles ’65)
Tato fascinující Lennonova píseň, pravděpodobně složená během jeho květnové dovolené, zabrala večerní frekvenci 1. června. Patřila k jeho nejoblíbenějším. Je založená na sestupných akordech hitu číslo jedna Dela Shannona z roku 1961 „Runaway“, i když natolik volně, že to poznají pouze kytaristé. Začíná i končí nerozhodným přechodem z A dur do A moll (triola s posunutím, která se objevuje i v můstku a v prostřední pasáži). Píseň je melancholickou esejí, provedenou v durově/mollové neurčitosti, která odráží emocionální nestálost textu. Nejneortodoxnější Lennonova skladba nemá skutečný refrén; je poskládána z dvanáctitaktové sloky ve dvou shodných sekvencích (v závěrečném opakování zkrácené na šest taktů), z šesti a půltaktového můstku a devíti a půltaktového prostředku.129 Navzdory tomu všemu celek zní naprosto přesvědčivě – 129 Objevují se názory, že píseň má „dva rozdílné můstky“ nebo „dvě rozdílné prostřední osmičky“.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204298
jak tomu u Lennonových divočejších konstrukcí bývá – a skladba je do té doby jeho nejhlubším citovým vyjádřením. I’LL BE BACK je se svým teplým akustickým doprovodem hnána vpřed houpavým rytmem, během písně uvolňovaným triolami ve stylu flamenca. McCartney doplňuje Lennona druhým hlasem střídavě ve velkých a malých terciích, díky čemuž vzniká na koncích první a druhé sloky pikardská tercie. (Někdo – McCartney nebo Harrison – drží po celou dobu vrchní E.) Zpěv mohl být i jemnější a harmonie jsou na některých místech tak zamotané, že McCartneyho intonace kolísá, ale jako celek je to jedna z nejkompaktnějších písní, kterou do té doby Beatles napsali. Její fade-out na konci alba A Hard Day’s Night tvoří překvapivé rozloučení i náznak nadcházející zralosti.
[34] ANY TIME AT ALL (Lennon–McCartney) Lennon zpěv, akustická rytmická kytara; McCartney doprovodný zpěv, basová kytara, piano; Harrison sólová kytara; Starr bicí Nahráno: 2. června 1964 Britské vydání: 10. července 1964 (LP: A Hard Day’s Night) Americké vydání: 20. července 1964 (LP: Something New)
První písní, kterou zkoušeli natočit během posledního dne nahrávání A Hard Day’s Night,130 je Lennonova ANY TIME AT ALL. Skladba byla tak nová, že neměla žádnou prostřední osmičku. Odpoledne natočili stopu s doprovodem, pak píseň odložili a pustili se do [35] a [36]. Pozdě večer se k ANY TIME AT ALL vrátili, přičemž přidali silné desetitaktové instrumentální crescendo na dominantě. (Tato pasáž mohla být prací McCartneyho, jehož piano v ní dominuje.) Výsledný efekt je jakousi fúzí hudby z [14] IT WON’T BE LONG se slovy z [18] ALL I’VE GOT TO DO, jejichž hloubku nahrazují výlevem energie, podpořeným Starrovým rozhodným úderem na šroťák na konci každé sloky. ANY TIME AT ALL je jedním z jejich nejživějších „dupáků“ s klasickým „ukřičeným“ Lennonovým vokálem, který se na konci šestitaktové části překrývá se zpěvem z druhé stopy, a s McCartneyovým „odpovídáním“ titulní fráze v refrénu. Harrisonova kytara předznamenává jeho stále důležitější úlohu na Help! a Rubber Soul, zatímco Starr se zápalem žene nahrávku kupředu. 130 Beatles 3. června natočili ještě tři dema: Harrisonovu „You’ll Know What To Do“ (jeho druhou píseň, která nikdy nevyšla), McCartneyho „It’s For You“ (zamýšlenou pro Cillu Blackovou) a Lennonovu [42] NO REPLY (nahranou znovu o rok později pro Beatles For Sale).
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204298
[35] THINGS WE SAID TODAY (Lennon–McCartney) McCartney dvojmo nahraný zpěv, basová kytara; Lennon akustická rytmická kytara, piano; Harrison sólová kytara; Starr bicí, tamburina Nahráno: 2. června 1964 Britské vydání: 10. července 1964 (strana B singlu/A HARD DAY’S NIGHT) Americké vydání: 20. července 1964 (LP: Something New)
THINGS WE SAID TODAY napsal McCartney na dovolené s Jane Asherovou na Bahamách v květnu 1964. Píseň je poněkud necharakteristická pro svou osudovu náladu a horizontální příchylnost melodie k tónině. (Stylem spíš než McCartneymu odpovídá Lennonovi, který ji také měl obzvlášť rád.) I když text nedosahuje lyričnosti titulu, melancholická nálada písně, podobná Harrisonově [20] DON’T BOTHER ME, je podmanivá, v čemž ji podporuje i Lennonova úderná kytara, doplňující Starrův rázný šroťák. K tomuto energickému provedení – natočenému na první pokus, kterému předcházel jeden špatný nástup – McCartney dozpíval druhou hlasovou stopu (částečně unisono, částečně druhý hlas), a byla přihrána tamburina a piano v prostřední osmičce.131 Směs jednoduchosti a efektnosti písni zajistila, že se v roce 1964 stala součástí živého repertoáru Beatles. THINGS WE SAID TODAY svou A moll, přecházející v prostřední části v tvrdou A dur, ustanovila model pro pronikavé dramatické kontrasty, které budou Beatles využívat na příštích LP v nahrávkách jako [37] BABY’S IN BLACK, [39] EVERY LITTLE THING, [40] I DON’T WANT TO SPOIL THE PARTY a [42] NO REPLY. Nápad tvořit melodii na nepřízvučné doby byl podobně rozvinut Harrisonem v [66] IF I NEEDED SOMEONE z Rubber Soul.
[36] WHEN I GET HOME (Lennon–McCartney) Lennon zpěv, rytmická kytara; McCartney doprovodný zpěv, basová kytara; Harrison doprovodný zpěv, sólová kytara; Starr bicí Nahráno: 2. června 1964 Britské vydání: 10. července 1964 (LP: A Hard Day’s Night) Americké vydání: 20. července 1964 (LP: Something New)
WHEN I GET HOME, poslední píseň na A Hard Day’s Night, je odlehčený šlapavý „houpák“ s Lennonovým vůbec nejbojovnějším textovým 131 Podle Lewisohna (Sessions, str. 44) bylo piano v závěrečném mixu vynecháno, ale na ostatních stopách po něm zůstaly přeslechy, vzniklé při nahrávání. Je těžko pochopitelné, jak by k tomu mohlo dojít, protože piano a hlavní stopa s doprovodem byly nahrávány zvlášť.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204298