Jana Hochmannová
Povídala jsem holkám o tom znamení, jak se mi zastavily moje hodinky, a taky hodiny v kuchyni. Dost je to překvapilo a přidaly ještě nějaké historky z ezoterických časopisů o tom, že se takové věci prostě dějí. Pily jsme červené víno a vzpomínaly na naše první seznámení s anglickou rodinkou. Jak jsme s manželem nejdřív vůbec nechtěli, aby se tam Iva vdala, ale jak právě Jack nás uklidňoval a zaručil se, že kdyby někdy neměli mladí peníze, nebo se ocitli v nějaké svízelné situaci, že jim vždy rád vypomůže. Jack vždy působil jako pravý Angličan – měl smysl pro humor a byl slušný. To už se dneska jen tak nevidí. „Ale ta další zpráva je…, tedy je tu ještě jedna zpráva… A ta zpráva – ta tě zaručeně potěší!“ málem se zalkla vínem Hanka a trochu se zakuckala. „Tvůj manžel mluvil něco o tom, že telefonovala Silvie a říkala, že je těhotná.“ „Silvie a těhotná? A s kým to dítě čeká? Proboha, ona teď s nikým nechodila, říkala, že si chce dodělat doktorát… Holčička moje, doufám, že nenaletěla nějakému idiotovi z fakulty.“ „Ale no tak, Evo, klídek. Víš, že v životě to tak prostě chodí. Někdo umře a někdo se za něj zase narodí,“ snažila se mě uklidnit Sandra. „Jo, jasně. Narodí.“ Holky mně dolily víno a já poručila další láhev. Za chvilku budeme zavírat, ale nechce se mi tu sedět a pít. Zavoláme si taxíka, auto nechám dnes před kavárnou a hned jak dojedu domů, zavolám Silvii, aby mi řekla, co se vlastně děje. Však ono to vyplave na povrch. Třeba bude další svatba. No to byl dneska rušný den. Ani nevím, jestli mám brečet, nebo být šťastná. Člověk je jak na horské dráze. Chvilku dole a chvilku zase nahoře. A vů~ 98 ~ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204264