VYSOKÉ ŠKOLY
však nelze nalézt důvody pro omezení přístupu k nim a to včetně osobních údajů, vzhledem k tomu, že tyto osoby se rozhodly pro přijetí funkce, s níž je nutně spojena jistá míra publicity. Současně je ovšem třeba respektovat režim ZoOU.
Zveřejňovány jsou i seznamy členů jiných samosprávných a jiných orgánů vysoké školy a fakulty (disciplinární komise, správní rady, poradních orgánů rektora atd.). Jejich jednání však nejsou obvykle veřejná a u některých z nich (např. disciplinární komise) jsou neveřejná a vzhledem k tomu nelze uveřejňovat ani zápisy z jejich jednání.148 Příslušné informace může zájemce získat podle ZOSPI, samozřejmě s respektováním omezení, která jsou zde stanovena, tedy zejména bez osobních údajů.
V praxi vysokých škol je v současnosti podstatná část jejich agendy vedena v elektronické podobě a touto cestou jsou dostupné dílem komukoli, dílem pouze členům akademické obce a zaměstnancům vysoké školy. Do prvé oblasti patří např. profily vedoucích funkcionářů školy a jednotlivých fakult, telefonní kontakty a úřední místnosti zaměstnanců a další. Pokud se týče vedoucích akademických funkcionářů (rektora, děkana atd.), lze je považovat za osoby veřejně činné, pro které platí nižší intenzita ochrany soukromí ve smyslu § 5 odst. 2 ZoOU. Ohledně ostatních zaměstnanců vysokých škol a fakult bude třeba postupovat podle příslušných ustanovení zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“).
Mimo to jsou posluchačům automaticky přidělovány e-mailové adresy a hesla, na jejichž základě získávají přístup do informačních systémů. Zde je zaznamenáván jejich rozvrh, postup při zpracování kvalifikačních prací, výsledky zkoušek a další údaje. Jedná se o údaje, které jsou schopné zmapovat život posluchače, protože na jejich základě lze např. určit jeho pohyb během dne (samozřejmě za předpokladu, že bude dodržovat rozvrh přednášek a seminářů), termín konání určité zkoušky nebo určit přesné datum ukončení studia, a tedy získaného vzdělání.
Tím, že posluchač dobrovolně vstupuje na vysokou školu, dává souhlas s takovým zpracováním osobních údajů a není tedy třeba ještě dalšího souhlasu. Dít se tak však smí pouze v nezbytném rozsahu a údaje, které nejsou pro průběh a ukončení studia nezbytné, zde proto zpracovávány být nemohou. Mimo jiné nelze požadovat, aby zde studenti zveřejnili svoji fotografii.
Rovněž akademičtí pracovníci mají řadu osobních údajů tímto způsobem publikovaných. Některé jsou přístupné veřejně (např. termíny zkoušek a místnost, kde se budou konat), k jiným, ryze personální povahy, má přístup pouze ten, jehož se týkají, případně jeho nadřízený a zaměstnanci osobních oddělení. 148
Úspěšná proto byla např. absolventka vysoké školy, která se dožadovala, aby byly anonymizovány její údaje na webových stránkách, kde bylo oznamováno zahájení disciplinárních řízení s ní v době, kdy byla ještě posluchačkou této školy.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204263
ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ ŠKOLAMI
Nyní docházíme k určitému svorníku: veřejné totiž zásadně jsou zkoušky (viz § 53 zákona o vysokých školách) a obhajoby kvalifikačních prací, takže se jich pojmově může zúčastnit kdokoli. Jejich přítomnost nesmí být vyloučena, ale současně dotyční nemohou např. průběh zkoušky nahrávat, pořizovat snímky nebo jiné záznamy, nedají-li k tomu ostatní přítomní souhlas.149
Na základě zákonného zmocnění může zpracovávat osobní údaje Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy. Protože se jedná o orgán státní správy, smí tak činit jen v rozsahu, který zákon stanoví. Podle § 87 zákona o vysokých školách se jedná o členy státních zkušebních komisí, o uchazeče o přijetí ke studiu, o účastníky a absolventy celoživotního vzdělávání, o informace z matriky studentů, přičemž může rozsáhle využívat rodná čísla a sdružovat osobní údaje.
Dále vede ministerstvo na základě zmíněného zákonného zmocnění elektronický registr docentů a profesorů veřejných i soukromých vysokých škol v rozsahu jméno, příjmení, rodné číslo, datum narození a místo trvalého pobytu zaměstnance, u cizinců též pohlaví, bydliště v České republice a státní občanství, údaje o oboru vysokoškolského vzdělání a akademických titulech, vědeckých hodnostech a vědecko-pedagogických titulech, údaje o vzniku, změnách a skončení pracovního poměru, včetně zevrubných údajů o pracovním poměru a o pracovním zařazení. Také zde může využívat rodná čísla a osobní údaje sdružovat.
Problémů této právní úpravy je hned několik. Pomineme-li důvody věcné, je tu závažná otázka právní: podle zmíněného vysokoškolského zákona totiž platí, že registr je veden zejména pro účely řízení ve věcech akreditací. Z toho plyne, že může sloužit i jiným účelům, což zpochybňuje jeden z pilířů právního státu, právní jistotu.
Vysoká škola, resp. fakulta je povinna neprodleně zveřejnit na úřední desce údaje o zahájení a ukončení habilitačního řízení či řízení ke jmenování profesorem a termíny veřejných zasedání vědeckých rad. Rozsah, v němž tak má činit, není blíže specifikován, rozhodně však může jít jen o ty údaje, které mají k danému řízení vztah.
Poněkud nejasně je formulováno zmocnění k uveřejňování informací o zahájení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem a o výsledcích těchto řízení. Vysoké školy mají ministerstvu oznamovat při zahájení habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem jméno, příjmení, rodné číslo, stav, trvalý pobyt a u cizinců též datum narození, pohlaví, bydliště v České republice a státní občanství a údaje o pracovním poměru uchazeče, o změnách těchto údajů a ukončení řízení. Ministerstvo je má zveřejnit vhodným způsobem (§ 75 odst. 3 zákona o vysokých školách). Kterou variantu zvolí, je tedy na něm a požadavek vhodnosti jistě nebude těžké naplnit (nejčastěji se tak děje na webových 149
Přednášky jsou sice zásadně přístupná pouze posluchačům příslušné fakulty, ale asi sotva bude možno prakticky oprávněnost účasti kontrolovat.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204263
VYSOKÉ ŠKOLY
stránkách). Důležité je, že se tak děje na základě zákona, čili k tomu není třeba mít souhlas subjektu údajů a ten zveřejnění nemůže bránit.
Pokud bude někdo žádat o další údaje, přichází tu v úvahu postup podle § 5 odst. 2 písm. f) ZoOU vzhledem k tomu, že vedoucí funkcionáři spadají do kategorie veřejně činných osob a zaměstnanci jsou zaměstnanci orgánu veřejné správy. V úvahu ovšem přicházejí pouze údaje o jejich funkčním nebo pracovním zařazení a jejich pracovní činnosti. Rozhodně ovšem nelze podle tohoto režimu poskytovat údaje o studentech.150
Jakmile se tedy někdo rozhodne studovat na vysoké škole, musí pamatovat na to, že jej čeká vlastní vzdělávací proces, případně úspěšně ukončený, ale s ním nutně souvisí i zpracování osobních údajů. Jde tu přitom o poměrně složité soukolí, protože vedle případů upravených zákonem o vysokých školách bude třeba brát v úvahu i nejrůznější statutární předpisy školy či fakulty, které mohou upravit důležité detaily. Pamatujme na to, že tam, kde jsou osobní údaje zpracovávány podle zákona nebo na jeho základě, není k tomu třeba souhlasu dotčeného subjektu. Potíží se zpracováním osobních údajů na vysokých školách však zřejmě není mnoho, což lze usuzovat z toho, že se tu objevuje jen minimum zásahů Úřadu pro ochranu osobních údajů a vlastně žádná judikatura.151
5.1
Zveřejňování jmen studentů-dlužníků
Podle zákona o vysokých je škola povinna, studuje-li student ve studijním programu déle, než je standardní doba studia zvětšená o jeden rok v bakalářském nebo magisterském studijním programu, stanovit a vybírat poplatek za studium.
Někteří studenti však tyto poplatky odmítají platit navzdory tomu, že zákon o vysokých školách ve svém ustanovení § 63 odst. 3 písm. a) uvádí, že student je dále povinen hradit poplatky spojené se studiem a uvést skutečnosti rozhodné pro jejich výši. Dluh vůči škole přitom není důvodem, proč student nemůže pokračovat ve studiu a školu úspěšně dokončit.
Školy tak řeší, jakým způsobem se domáhat částek neuhrazených po termínu splatnosti, a v optimálním případě docílit toho, že student sám dlužnou částku zaplatí. Školy tak často sahají ke kroku, který má být morálním nátlakem na dlužníky. Tím je zveřejnění osobních údajů dlužníků v různém rozsahu, a to buď na nástěnce školy, nebo na intranetu nebo na obou místech. 150
151
Je třeba si připomenout, že vysoké školy mají podvojné postavení, protože jsou nejen veřejnými institucemi, ale i subjekty veřejné správy a mají svoje orgány, což musí v každé konkrétní situaci být vždy pečlivě hodnoceno (viz k tomu NONNEMANN, F. Ochrana osobních údajů při poskytování informací veřejnou institucí. Správní právo. 2011, č. 1–2, s. 105–110). MATES, P., JANEČKOVÁ, E. a V. BARTÍK. Ochrana osobních údajů. Praha: Leges, 2012.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204263