Estetická plastická chirurgie a korektivní dermatologie (Ukázka, strana 99)

vteřin

2

pozice a RE-POZICE

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204165

9 Estetická a plastická chirurgie a korektivní dermatologie obličeje a hlavy Pavel Brychta, Miroslav Krejča, Jan Měšťák, Ondřej Měšťák, Petr Pachman, Jan Stanek, Jan Válka, Jitka Vokurková, Jana Zímová

9.1 Obnova vlasové pokrývky hlavy Jitka Vokurková, Jana Zímová, Pavel Brychta

9.1.1 Některé vybrané choroby vlasů, jejich klinický obraz a léčba Chorobami vlasů se zabývá trichologie (z řeckého trichos – vlas; logos – věda), která je podoborem dermatovenerologie. Didakticky můžeme choroby vlasů dělit podle: •• změny barvy vlasů •• struktury vlasů •• nadměrného růstu vlasů na místech „nechtěných“ •• nadměrné ztráty vlasů na místech „chtěných“

Změny barvy vlasů Poliosis (polios – řecky šedý) – Jedná se o stav, při kterém ve kštici nacházíme ohraničené ložisko/ložiska, z nichž vyrůstají bílé vlasy. Jedná se o získanou ložiskovou ztrátu vlasového pigmentu a o poruchu funkce folikulárních melanocytů. Doprovází například tuberózní sklerózu či vitiligo nebo může vzniknout při zánětlivých procesech ve kštici, ale i po rentgenovém ozáření určité oblasti kštice.

Canities (synonyma: leukotrichia, achromotrichia) – Jedná se o difuzní snížení až vymizení vlasového pigmentu – „šedivení“ vlasů. V klinické praxi rozlišujeme fyziologické šedivění po 40. roce věku, předčasné šedivění před 20. rokem života (např. při hypertyreóze, perniciózní anemii a při kardiovaskulárních chorobách, jako jsou hypertenze, angina pectoris, blokáda levého

Tawarova raménka) a symptomatické šedivění, které může vzniknout vlivem úzkosti a působení enormního stresu („zešedivění přes noc“ – canities subita), při febrilních stavech nebo indikuje nádorové onemocnění.

Albinismus (albus – latinsky bílý) – Albinismus je druh depigmentace, který představuje vrozené chybění – poruchu biosyntézy, transportu a distribuce pigmentu melaninu v kůži, vlasech a duhovce oka. Jedná se o převážně autozomálně recesivní (AR) dědičnou dispozici s incidencí kolem 1 : 20 000. Podstatou choroby je porucha enzymu tyrozinázy, který se podílí na syntéze pigmentu melaninu. Rozeznáváme několik základních variant albinismu: •• Generalizovaný (okulokutánní) albinismus – Vyskytuje se ve dvou formách: jako tyrozin­‑negativní typ I (je nejčastější; dědičnost AR, chromozom 11p; komplexní deficience enzymu tyrozinázy; melanocyty obsahují melanozomy bez pigmentu) a tyrozin­ ‑pozitivní typ II (méně častý; mutace, delece chromozomu 15p; porucha distribuce melaninu; s rostoucím věkem se malé množství pigmentu akumuluje v kůži, vlasech a očích).

•• Okulární albinismus – Okulární albinismus je vázaný na oční duhovku a sítnici; projevuje se fotofobií, nystagmem a sníženou ostrostí zraku – u mírnějších forem převažuje AR dědičnost; u těžkých forem se senzorineurálním poškozením jde o dědičnost vázanou na X chromozom a dominantně dědičnou formu (AD), kterou doprovází ještě hluchota v kombinaci s lentigem.

•• Parciální (cirkumskriptní) albinismus – U parciál­ ního (cirkumskriptního) albinismu – piebaldismu nacházíme už při narození na těle solitární nebo mnohočetná depigmentovaná ložiska různého tvaru a velikosti s následnou tvorbou pramenu/pramenů bílých vlasů ve kštici; oči postiženy nejsou. Choroba

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204165

80 Estetická plastická chirurgie a korektivní dermatologie se dědí autozomálně dominantně. Vzniká na podkladě redukce počtu až chybění melanocytů, ve kterých jsou i morfologické odchylky. Zvláštní formou je Chédiakův-Higashiho syndrom, který představuje mírná generalizovaná depigmentace, šedivé vlasy, hepatosplenomegalie a rekurentní infekce.

Změny struktury vlasů Změny struktury vlasů dělíme na změny bez alopecie a změny s alopecií.

Ke změnám bez alopecie patří: •• pili anulati – „koužkovité“ nebo též „prstencovité“ vlasy, na vlasu stejného průměru se střídají světlé a tmavé úseky •• pili recurvati – „vlasy dozadu prohnuté“ nebo také tzv. pseudofolliculitis barbae; nacházíme je často u tmavovlasých mužů po holení, jsou to zkroucené tuhé vousy zarůstající do kůže •• rounovité vlasy – „wooly hair“, vlasy husté, křehké, kudrnaté a lámavé; vyskytují se u bělochů a připomínají černošské vlasy; wooly hair naevus je ohraničené ložisko ve kštici s kudrnatými negroidními vlasy Ke změnám s alopecií řadíme: •• monilethrix – „náhrdelníkové“ nebo též „korálkovité“ vlasy, převažuje AD dědičnost; na vlasu se střídají tmavší rozšířené a světlejší zúžené úseky v odstupech menších než 1 mm, vlasy jsou křehké, nad povrchem pokožky kštice se ulamují •• pili torti – „stočené, zkroucené, spirálovité“ vlasy, AD dědičnost; nejvíce jsou lokalizovány temporálně a okcipitálně, vlasy jsou křehké, lámavé, oploštěné, otočené o 90–180° kolem dlouhé osy •• trichorrhexis invaginata – „bambusové“ vlasy; vlasy jsou řídké, suché, tenké a lámou se; součást AR dědičného Nethertonova syndromu •• trichorrhexis nodosa – „uzlíkové“ vlasy; vlasy jsou drsné, bez lesku, v místě uzlíků se lámou, vliv má mechanická a chemická traumatizace vlasu, poruchy aminokyselinového metabolismu; důležité je vyšetřit kyselinu argininsukcinovou v moči •• pili trianguli et canaliculi – „syndrom neučesaných vlasů“; vlasy jsou nepoddajné, trčivé, neuspořádané, neučesatelné, ale zároveň nelámavé, převažuje světlá barva vlasů; choroba se dědí AD, vyskytuje se po narození; onemocnění je často sdruženo s generalizovanou hypotrichózou

Nadměrný růst vlasů na místech „nechtěných“ Nadměrný růst vlasů na místech „nechtěných“ zahrnuje hirsutismus, hypertrichózu a virilizaci.

Hirsutismus (hircus – latinsky kozel, hirsutus – latinsky chlupatý) – „Hirsutismus značí vznik terminálního mužského typu ochlupení u žen a dětí na podkladě hormonálních odchylek.“ (Štork, 2008) „Hirsutismus je symptom, nikoli nemoc. Nadměrný růst ochlupení je považován za důsledek zvýšené aktivity androgenů.

Podstatou této zvýšené aktivity bývá zvýšená sekrece androgenů nebo vyšší podíl jejich aktivních forem, ať už daný slabší vazbou na transportní proteiny, nebo vyšší lokální tvorbou biologicky aktivnějších androgenů, nebo konečně zvýšení aktivity na receptorové nebo postreceptorové úrovni.“ (Stárka, 2011) Hirsutismus můžeme jednoduše rozdělit na exogenní – iatrogenní a endogenní – podle původu androgenů (adrenální, ovariální, smíšený).

Idiopatický hirsutismus představuje asi čtvrtinu ze všech forem nadměrného ochlupení, a je tudíž nejčastější. Jeho podkladem je větší tvorba androgenů a zvýšená citlivost tkání a vlasových folikulů na tyto hormony, ale hladina androgenů nepřesahuje referenční rozmezí. Symptomatický hirsutismus doprovází některá nádorová onemocnění, jako např. nádory ovarií (cystadenom, cystadenokarcinom), nádory nadledvinek (ganglioneurom), nacházíme ho též u Cushingova syndromu, hyperprolaktinemie, hypotyreózy, akromegalie, u poruch sexuální diference a při obezitě. Polékový hirsutismus se může objevit při užívání hormonální antikoncepce (levonorgestrel, 19-nortestosteronové progestiny), anabolických steroidů, androgenů a syntetických glukokortikosteroidů. Hirsutismus z jiných příčin často nacházíme u anorexia nervosa. „Přestože hirsutismus sám o sobě není stav, který by svou nositelku zdravotně ohrožoval, je zpravidla nepříznivě akceptován, a proto lze považovat za moudré přijímat za hirsutismus každé ochlupení, které ženu psychicky obtěžuje. Týká se to tedy především ochlupení tváře.“ (Stárka, 2011) Hypertrichóza – „Hypertrichóza je označení pro nadměrný růst ovlasení (ochlupení), které je neobvyklé svou lokalizací, typem, rozsahem nebo neodpovídá věku. Postihuje obě pohlaví. Postiženy mohou být menší, ale i velké, často ohraničené plochy.“ (Feřteková, 2005) Jedná se tedy o nadměrné ochlupení, které je nezávislé na androgenech.

Rozlišujeme hypertrichózy vrozené lokalizované (např. u Beckerova névu a u plavkového nebo pilózního névu – obr. 9.1), vrozené generalizované (hyper­

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204165