„Můţete mi věřit, ţe jsem situaci zváţil ze všech hledisek,“ mírně zdůraznil. „Postačí, zůstanete-li na večeři. Poslyšte, Diano, — dovolíte, abych vás tak oslovoval?“ dodal s lehkou úklonou. Netrpělivým pohybem mu však dala najevo, ţe nemá náladu na formality. „Londýnský Tower představuje náš nejpůvabnější anachronismus,“ pokračoval tedy. „Má své předpisy a zvyky, datující se od středověku, a k těm patří mimo jiné i vydávání hesla pro kaţdou noc. A to právě musím vyzvědět. Dvacátého šestého ráno budu znát čtyři slova, ovšem aţ v poslední chvíli se rozhodne to pravé.“ „A kdopak mi asi tuto informaci prozradí?“ zeptala se se sarkastickým úsměvem. „Plukovník. Dostavíte se do Toweru v sedm hodin, oblečená k večeři.“ „A v sedm pět uţ budu venku,“ dodala a šelmovsky jí blesklo v očích. „Neznáte lady Cynthii!“ „Aţ dorazíte k plukovníkovu bytu,“ vedl Trayne svou, aniţ zareagoval na přerušení, „ohlásíte se u sluhy. Pravděpodobně si vás pamatuje a uvede vás k plukovníkovi —“ „K lady Cynthii —“ „K plukovníkovi,“ klidně opakoval. „Lady Cynthia nebude doma. Hodinu před večeří totiţ odjede kamsi na návštěvu. Nemusíte se obávat, lady Cynthii Ruislipovou v Toweru nezastihnete, jenom plukovníka. Bude překvapen, ţe vás vidí, snad i trochu zmaten. Vysvětlíte mu, ţe vás někdo — jak jste se domnívala, lady Cynthia — pozval telefonicky k večeři. Podiví se tomu. Naznačíte, ţe jste odřekla velmi důleţitou schůzku, jen abyste mohla přijít. Co jiného mu zbude neţ vás vyzvat, abyste zůstala a povečeřela s ním? A jak z něj heslo vytáhnete —“ pokrčil rameny — „je uţ vaše věc. V deset jej poţádáte, aby vás vyprovodil domů. Je přece galantní, neodmítne tedy, tím spíš, ţe do té doby jej lady Cynthia vyrozumí o svém úmyslu vrátit se domů aţ o půlnoci.“ „Příliš spoléháte, ţe se všechno tak stane,“ řekla podráţděně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204086
„Spoléhám, vţdyť to sám zařídím. Aţ vyjdete z Toweru, přistoupí k vám kamelot a vy odpovíte ,Ne‘, jestli bude heslem první slovo, ,Díky, ne‘, půjde-li o druhé — atakdále. Pravděpodobně to bude jedno ze čtyř jmen: Newport, Cardiff, Monmouth či Bristol. Zapamatujte si je, a aţ vás plukovník doprovodí domů, zdrţte jej u sebe co nejdéle. Po jeho odchodu si lehněte a nechte si zdát“ — rozhodil ruce — „cokoliv příjemného.“ Přistoupila k oknu a zamračila se do ulice. Při představě rizika se jí srdce rozbušilo poněkud rychleji a poprvé jí částka padesát tisíc liber nepřipadla tak vysoká jako předtím. Má odmítnout? O Grahama si starosti nepřipouštěla: nebyl součástí jejího ţivota. Ať ve vězení, či na svobodě Graham Hallowell znamenal odpovědnost a přítěţ. Napadlo ji, zda by se s ní rozvedl, kdyby… Bohuţel jí nezavdal příčinu, aby sama podala ţalobu. „Příliš nadšená nejsem —“ spustila, potom ji však cosi přimělo otočit hlavu. Pokoj byl prázdný. Tygr Trayne si k odchodu zvolil psychologický okamţik.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204086
Kapitola 12 Padesát tisíc liber! Diana se pokoušela vybičovat své nadšení pro plán. Rádţa byl sice štědrý, ale vţdycky dával najevo nespokojenost; postrádal ţivotní elán a teď, sotva objevil jiný a účinnější druh pomsty na lidech, kteří ho poniţovali, zdroj příjmů od něho vyschne. Dianu neznepokojovalo, je-li správný, či pochybený čin, ke kterému měla napomáhat. Jí šlo především o to, zda je zabezpečený, nebo riskantní. Měla mlhavé, nepřesné vědomosti o zločinu zvaném velezrada, postihovaném nejvyššími tresty. A kromě toho — její role v něm bude tak nepatrná a Trayne věren svým zásadám ji tak pečlivě zajistí, ţe i kdyby došlo k nejhoršímu, je velmi nepravděpodobné, ţe by mohla být odhalena. V jednom bodě zaujala pevné rozhodnutí: nepřečte si spisek, který Graham kaţdou noc studoval, ani nedovolí, aby ji seznámil s podrobnostmi plánu. Jakou bezděčnou roli má sehrát Dick Hallowell? Akce byla stanovena na noc, kdy měl sluţbu, a Diana určitým způsobem cítila zlomyslnou radost z jeho spoluúčasti na akci. Pokud se Dick vůbec doví o jejím rozhovoru s plukovníkem, bude zuřit. V kaţdém případě mu překazila sňatek. Jelikoţ znala Dickovu lásku k pluku, nepochybovala, ţe při rozhodování mezi dívkou, do níţ se zamiloval, a moţností setrvat u útvaru vyhraje kariéra. Dostala nápad, a tak usedla ke stolku, napsala stručný dopis poručíku R. H. Longfellowovi a poslala jej po zvláštním poslu do Toweru. Třeba Bobby ani nepřijde. Znala ho však ještě z doby, kdy studoval v Etonu, a vţdycky se k ní velice hezky choval. Naléhavě zatouţila poznat ovzduší Toweru a odhalit, jak o ní Dick Hallowell smýšlí. A kdyţ ve čtyři hodiny téhoţ odpoledne přišla Dombretová mladého důstojníka ohlásit, Diana ho přivítala tak vřele, aţ se tomu dost podivil. Na první pohled poznala, ţe Bobby není ve své kůţi, a povaţovala to za nedobré znamení. Připadal jí jako přistiţený při neupřímnosti: koktal, omlouval se, jak dlouho ji nenavštívil, a při první příleţitosti oznámil, ţe v pět má schůzku — zcela vymyšlenou, jak vytušila.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204086