… a vztáhl pak ruku na život bližního
ke dveřím, uviděl telegram, zastrčený do škvíry mezi dvěma prkny („v té chvíli mě napadlo, že člověk, o kterém mluvila paní Jiráčková, asi telegram přinesl“). Psala mu jeho dívka z Liberce a domlouvala si s ním schůzku. Udělalo mu to radost, pak odemkl, vešel dovnitř a poznal, že byt svou návštěvou poctil ještě někdo jiný. Věci neležely na svém místě a při důkladnější prověrce zjistil, že mu chybějí sandály, dvě košile, aktovka-diplomatka, holicí strojek a další drobnosti. V chodbě na pračce našel zase zelenofialovou nákupní tašku, kterou viděl poprvé v životě. Proniknout do nepříliš udržovaného domku představovalo úkol pro malé dítě. Před časem ztratil totiž Karel klíč od předních dveří, potřeboval se dovnitř dostat zadem, utrhl tedy visací zámek, a pak již neopatřil nový. Zadní dveře, vedoucí ke stráni pod les, zajištoval pouze zástrčkou, která se však dala zvenčí bez velké námahy otevřít, protože otvorem v její blízkosti bylo možno protáhnout celou ruku. Co chytřejšího mohl Hrubeš udělat – šel se poradit s Milanem Vrbou, frýdlantským policistou, který bydlel ve Ferdinandově. Dohodli se, že teď na noc je těžké něco podnikat a stačí, když se vše potřebné zařídí zítra. Mezitím se ale kuchařský elév při cestě vesnicí sešel s dalšími lidmi, kteří neznámého výletníka během dne viděli a mluvili s ním. Všech se ten člověk ptal na cestu k domku Hrubešových a ani trochu se prý nechoval tak, jako by se mínil skrývat a něco špatného provést. A aby se vše dovršilo do podoby téměř komické, stalo se, že Karel Hrubeš onoho muže potkal večer osobně. U prodejny potravin. Popisy, které mu dodali místní lidé, měly zřejmě výstižný charakter: poznal ho okamžitě. Jenomže kolem bylo pusto a Hrubeš si na staršího a silnějšího mužského prostě netroufl. Kdyby to dokázal, děkovali by mu později liberečtí kriminalisté snad až do konce života. Nedokázal to, pouze ho zastavil a zeptal se, zda to byl on, kdo během dne hledal rodinu Hrubešových. Muž se tvářil klidně a řekl, že nikoho nehledal, protože čeká na děvče – a málo srozumitelně ji 98
A vztáhl ruku_tisk.indd 98
18. 11. 2014 10:51:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204015
Tento způsob léta
přitom jmenoval („jako Hübnerová nebo tak nějak podobně“), a pak Hrubešovi sám položil otázku, zda je z Ferdinandova. Také kuchař neodpověděl po pravdě a zapřel svou rodnou obec jako Petr Krista („bál jsem se ho a tak jsem jen zavrtěl hlavou, že ne“). Jednat začal, až když se rozešli. Znovu vyburcoval Milana Vrbu, sedli na motorku a začali neznámého hledat, pak si vzali na pomoc ještě další místní mladíky a prošťourávali celé okolí. Bez výsledku. A tak jediné, co zůstalo, byl jeho poměrně přesný obraz, sestavený dle paměti těch, kteří se s ním setkali. Přičemž ve Ferdinandově ještě nikdo netušil, jak důležitou roli tyto popisy sehrají a kolik komplikací svědkům jejich náhodné setkání přinese. Poštovní doručovatel: „Starý tak pětatřicet let, atletická postava, tmavé vlasy bez pokrývky, v ruce měl tašku a na ní kostkovanou deku, na sobě košili či svetr s červenohnědými kostkami.“ Důchodkyně: „Ptal se mne někdy kolem druhé, kde bydlí Hrubešovi… kulatý a snědý obličej, dost vysoký… na svetru nápadný vzorek.“ Chalupářka: „Kolem nás šel v půl páté. Pohledný třicátník. Tmavé vlasy, silnější postava, ale ne tlustý.“ Číšník v restauraci Vodopád: „Přišel odpoledne do výčepu a dal si cigarety a pivo. Všiml jsem si ho podrobně, protože se mi líbil jeho svetr. Nemluvil se mnou, ale měl takový divný pohled a když zahlédl, že ho pozoruji z kuchyně, začal se potit.“ ◆◆◆ Úterý 8. srpna, ráno. Marie Cibulková, vedoucí zdejší družstevní prodejny, přijela do Ferdinandova už krátce po šesté. Jako obvykle ji svezl řidič, který z pekáren rozvážel rohlíky a chleba. Odemkla hlavní vchod z ulice a stačil jí pak jediný pohled, aby pochopila, co se stalo („dokořán otevřené zadní dveře, které jsem den předtím určitě zavírala“). Deseti lety zdejšího působení získala zkušenosti a již jednou zažila vyloupení prodejny mládenci z Polska… 99
A vztáhl ruku_tisk.indd 99
18. 11. 2014 10:51:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204015
… a vztáhl pak ruku na život bližního
„Vykradli nás!“ zavolala na řidiče. „A boha,“ zareagoval neutrálně, tuše nepříjemnosti, do kterých se nemínil zaplést. Vedoucí telefonem přivolala muže z frýdlantské kriminálky, těm pak stačila běžná rutina a bylo jasno. Pachatel vnikl do prodejny vytržením ochranné mříže u okna na boční straně budovy, když předtím rozbil skleněnou výplň, což mu umožnilo otočit vnitřní kličkou uzávěru. Odejít mohl ještě snadněji: odemkl zadní vchod klíčem, zastrčeným v zámku zevnitř. Lup vybíral s vkusem téměř gurmánským. Tři láhve whisky a pět pradědů, becherovka pro případ žaludečních potíží, k reprezentaci pak pět dárkových souprav malých likérových lahviček, dále pět kilogramů čabajských klobás, dvě kila uzeného, špek, tři tisíce cigaret. Přímo na místě pojedl tlačenku a suchý salám, zapíjel pivem a Vratislavickou kyselkou. Na závěr si místo dezertu několikrát ukousl mléčné čokolády. Škoda přes čtyři tisíce korun. Plus malý dvoukolák s drátěnou korbičkou, na kterém zřejmě zboží odvezl. Vloupačka, jakou mají tam či onde na krku co chvíli. S jedinou zajímavostí. Poblíž vysypaných suchých housek se ve skladu našly značně obnošené semišové sandály hnědé barvy. Samozřejmě: sandály, které se několik hodin před vykradením prodejny ztratily z domku rodiny Hrubešových. Zdálo se tedy skoro jisté, že jde o dílo jednoho a téhož člověka. Černovlasého udělaného hezouna s nápadným svetrem. Hledejte však takového uprostřed léta v rekreační oblasti Jizerských hor s ohromným pohybem lidí, mezi zástupy trempů, výletníků a chalupníků. Kriminalistická technika vyšla v obou případech, v prodejně i ve vyloupeném domku, naprázdno. Žádné použitelné otisky prstů, žádné stopy. Ani psovod z Liberce se svým čtyřnohým spolupracovníkem neuspěl. Psa už v půl osmé ráno nasadili u krámku pod oknem s vytrženou mříží, zachytil stopu a sledoval ji kolem budovy k zadním vratům oplocení a odtud přes louku ve směru 100
A vztáhl ruku_tisk.indd 100
18. 11. 2014 10:51:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS204015