98
Lyn Cullenová
Představili jsme je slečně Lynchové, která každému z nich potřásla rukou. „Mám pro vás něco speciálního,“ oznámila jim potom. „Jedna z mých přítelkyň se doslechla o velice pěkných pohádkách. Píše je pán, který žije velice daleko odtud. A dnes večer vám je bude vyprávět.“ „Moje mamka taky píše pohádky,“ pravila Ellen. „Ano, já vím,“ přikývla slečna Lynchová. „Tyhle napsal pan Hans Christian Andersen až z Dánska. Určitě nejsou tak dobré jako pohádky od tvé mamky, ale snad se ti budou taky líbit.“ Slečna Fullerová vešla do předsíně tak rázně, až se jí divoce rozhoupaly obrovské náušnice – později nám prozradila, že je dostala darem od jedné ženy z kmene Algonquinů. Kývla na Elizu a jejího manžela. „Bartlette. Paní Bartlettová.“ Ke mně dodala: „Zdravím, Frances. To jsou vaše děvčata?“ Znovu jsem je představila, ačkoli se s nimi setkala už minulého podzimu. Slečna Fullerová jim potřásla rukou, stejně jako Eliziným dětem, a počkala, až si všichni svlékneme kabáty a dáme je služebné slečny Lynchové, aby je odnesla nahoru. „Copak to máš?“ otázala se slečna Fullerová Vinnie, když si má dcera svlékla kabát. „Kotě.“ „Je rozkošné,“ pronesla slečna Fullerová bezvýrazně. „Jak se jmenuje?“ „Poe.“ Slečně Fullerové se po obličeji rozšířil lišácký úsměv. „Ale?“ „Pan Poe ji zachránil,“ vysvětlila Vinnie vážně. „Nějací kluci jí chtěli ublížit.“ „To pan Poe dobře udělal.“ Poplácala kotě po hlavě jako psa. „Nezapomeň mu dát dnes večer mléko.“ „Nezapomenu.“ „Tak pojďme,“ vybídla jsem je.
MRS POE_TISK.indd 98
7.1.2015 10:01:51 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203857