nad rovinou táhnoucí se podél toku řeky Moravy. Po většinu roku zde bývaly baţiny, vše spalující vedro je však proměnilo v suchou planinu, tvrdou jako mlat. Rudolf Habsburský zatím shromaţďoval své vojsko nedaleko odtud u Hainburgu na Dunaji. Jádro jeho armády představovali především Uhři, které osobně přivedl jejich král Ladislav IV. Habsburkův syn Albrecht zase přitáhl s posilami z Porýní a Švábska. Přesto se Rudolfova armáda scházela ještě pomaleji neţ Přemyslova. Český král nakonec musel na Moravském poli v leţení na nepřítele tři dny čekat. Teprve ve čtvrtek 25. srpna uslyšel v dáli rţání koní, víření bubnů, hlas trubek a řinkot plechu a spatřil ve zvedajícím se prachu ve slunci blýskat brnění a zbraně Habsburkových rytířů a třepotání pestrobarevných praporců a korouhví nad jejich hlavami. Večer za tmy se pak mělo ve stanu Přemysla Otakara odehrát ono mnohokrát popisované a tajemstvím opředené setkání. Přečtěme si, jak nám ho působivě vylíčil spisovatel Jiří Mařánek ve svém románu Romance o Závišovi: „V té chvíli vstoupil do stanu náhle pan Jindřich z Roţmberka: ,Poselství, králi, které tě překvapí -‗ ,Mluv, pane Jindřichu! ‗ ‚Nikoliv - dej přímo promluvit poslu, jenţ s nasazením ţivota pronikl řetězem bdělých stráţí, aby ti tlumočil svěřený vzkaz. Smí vstoupit?‗ ,Přimlouváš-li se zaň ty, pane Jindřichu -‗ ‚Přejímám jen ochranu jeho bezpečnosti, kterou si ode mne vyţádal. Ale jeho vzkaz je určen tobě, pane -‗ ‚Nechť vstoupí!‗ ...Vzápětí stál jiţ před Přemyslem neznámý muţ, pod jehoţ splývavým černým pláštěm prokmital na prsou červený kříţ, odznak bojovníků Rudolfových. A u vchodu do stanu postavil se v té chvíli bezpečnou stráţí sám Jindřich z Roţmberka. ,Tvé jméno - ?‗ otázal se král ztlumeným hlasem. ‚Bezvýznamné...‗ ,Tvé poselství - ?‗
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203801