Nový styl života nešel Janě moc pod nos. Byla zvyklá na to, že jsem chudý a zkroušený a dělám jí to čtyřikrát denně. Po celém dni v práci, po divoké jízdě a po závěrečném sprintu přes parkoviště a tunel už ve mně moc lásky nezbývalo. Vždycky, když jsem se večer vrátil, byla už pěkně naložená ve víně. „Á, náš expert na koniny,“ říkala, jen co jsem se objevil ve dveřích. Byla krásně oblečená; měla boty s vysokými podpatky a nylonky; nohu si hodila přes nohu a houpala s ní. „Velkej mistr konin. Víš, když jsme se seznámili, líbilo se mi, jak rázuješ přes pokoj. Ne že bys prostě šel přes pokoj – ty jsi šel tak, jako kdybys chtěl projít zdí, jako by ti všecko patřilo, jako bys měl všecko na háku. Teď máš v kapse pár lupenů a už nejsi takovej, jakej jsi bejval. Chováš se jako student zubařiny nebo instalatér.“ „S těma žvástama o instalatérech mě už fakt sereš, Jano.“ „Už dva tejdny ses se mnou nemiloval.“ „Láska má mnoho podob. Moje je teď trochu míň přímočará.“ „Čtrnáct dní jsi se mnou nešukal!“ „Buď trpělivá. Za půl roku si uděláme prázdniny v Římě anebo v Paříži.“ „Podívej se na sebe! Nalíváš si dobrou whisku a mě tu necháš celej den chlastat tyhlety zkvašený chcanky.“ Pohodlně jsem se usadil v křesle a štěrchal jsem whiskou s kostkami ledu. Měl jsem na sobě drahou žlutou košili, pěkně křiklavou, a nové kalhoty, zelené s bílými proužky. „Velká koňská hlava!“ „Dávám ti duchovní rozměr. Dávám ti moudrost a světlo a hudbu a trochu smíchu. No, a kromě toho jsem největší koňská hlava na světě.“ „Koňský hovno!“ „Ne, koňská hlava.“ Dopil jsem svou whisku, vstal jsem a nalil si další.
CHARLES BUKOWSKI [Faktótum]
[47.] - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203607