S E X U Á L N Í Ž I V O T V E S TA R É M P E R U
platného práva, nikdy nemohli aspirovat na trůn. Jejich vysoké postavení v říšských úřadech a vojsku však bylo zajištěno. Je samozřejmé, že každá z konkubín si přála, aby byl zákon porušen, což se stávalo velmi často, a aby se její syn stal následníkem svého otce nebo alespoň aby dosáhl co možná nejvyššího společenského postavení. Proto na inku vyvíjely tlak a snažily se ho všemožně ovlivnit, aby vybral jako svého nástupce, hlavu důležitého úřadu či vojevůdce právě jejich syna. Konkubíny jedna proti druhé spřádaly intriky a spiknutí a nezřídka užívaly i jed, aby se zbavily nejen svých odpůrkyň, ale i jejich synů. Když inka zemřel, mnohé z jeho žen byly pochovány s ním, aby mu sloužily na onom světě. Některé z nich pak převzal do své domácnosti následující inka. Pedro Cieza de León napsal, že s mrtvým pochovávali i jeho nejoblíbenější ženy a služebníky. Některé z nich se však zabily samy: pověsily se za své dlouhé vlasy, dokud nezemřely. Jiné byly pohřbené se svým pánem zaživa. Zbytek se staral o inkovu mumii, stejně jako se za jeho života staraly o něj. V některých případech, není jich ale známo mnoho, se mohla žena, která měla se zemřelým inkou jen dcery, vrátit se všemi poctami do svého rodného kraje, kde byla i nadále uctívána jako manželka inky, syna boha Slunce.
Polygamie
Polygamie dosáhla u inckých vládců takového stupně jako pravděpodobně nikde jinde na světě. Kronikář Martín de Murúa tvrdí, že inka Huáscar, který vládl jen osm let, měl pouze v Cuscu osmdesát dětí. Kolik jich měl na jiných místech říše, to mu nebylo známo. Je snadné si představit, jaký počet manželek měli předcházející inkové Pachacuti, Túpac Yupanqui a Huayna Capac, kteří vládli až třicet let a měli za vedlejší manželky ženy ze všech národů, které tvořily jejich říši. Traduje se, že například inka Huayna Capac měl více než dva tisíce konkubín, které mu porodily přes osm set dětí. Inka Lloque Yupanqui měl sto třicet dětí, Yahuar Huacac více než sto, Pachacuti tři sta, Inca Roca měl prý šest set potomků. Všechny manželky však nežily společně v jednom paláci. Kdyby tomu tak bylo, bylo by jasné, 98
peru_zlom_pokor.indd 98
6/3/14 4:13 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203486
S E X U A L I TA V d O b ě I N k ů
Služebné pečují o vznešenou ženu, zatímco ona se dívá do zrcátka. Slunečník, užívaný i uvnitř domu, byl symbolem vysoké šlechty (Huamán Poma de Ayala, 1600). 99
peru_zlom_pokor.indd 99
6/3/14 4:13 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203486
S E X U Á L N Í Ž I V O T V E S TA R É M P E R U
že tento typ andského harému zdaleka překonával všechny příklady známé z muslimského světa. Jiná situace byla ale u náčelníků, vojevůdců a vysoce postavených hodnostářů. Hlavní manželka vždy pocházela z urozeného rodu. Významní náčelníci mohli mít tolik manželek, kolik si přáli, protože měli v rukou administraci a bohatství svého kraje. V případě, že měl muž více žen, které pocházely ze stejné společenské vrstvy jako hlavní manželka, byly všechny považovány za hlavní. Když se tento náčelník či místní vládce nějakým způsobem zasloužil o stát, byl inkou odměněn. Jednou z velmi ceněných odměn byly právě ženy. Ovšem jestliže žena, kterou dostal darem, byla jen vzdáleně příbuzná s inkou, tak se automaticky stala hlavní manželkou a tu dosavadní posunula mezi vedlejší, přestože i ona patřila do urozeného rodu. Je známé, že Chuptongo, první král dosazený inkou v Cajamarce ve druhé polovině 15. století, obdržel od Túpaca Yupanquiho darem najednou celou stovku žen. Jednu i více žen mohli dostat za zásluhy i důležití úředníci a bojovníci, kteří nepatřili ke šlechtě. Mohli mít až padesát manželek. Huamán Poma de Ayala napsal, že huno curaca, úředník, který měl na starosti deset tisíc rodin, dostával od inky padesát žen; pisca huaranga curaca, který se staral o pět tisíc rodin, dvacet žen; huaranga curaca, spravující tisíc rodin, patnáct žen; pisca pachaca curaca, pět set rodin, dvanáct žen; pachaca curaca, sto rodin, osm žen; piscachunca curaca, padesát rodin, sedm žen, chunca curaca, deset rodin, pět žen a pisca curaca, pět rodin, tři ženy. Dostat ženu od inky byla velká pocta. A nejen pocta. Byla to bohatá odměna od státu, protože s každou manželkou dostal šťastlivec i služebnictvo, odpovídající rozlohu půdy a pracovníky, kteří ji obdělávali, osivo, dobytek, zlaté a stříbrné nádobí, jemné oblečení a jiné luxusní předměty. Byla to společenská norma, o které nikdo nediskutoval. Umožňovala získat vysokou prestiž a takový luxus, jakého prostý člověk nikdy nemohl dosáhnout. Při rozdávání žen ale platilo jedno velmi důležité pravidlo, které nebylo nikdy porušeno: žádný muž, i ten nejstatečnější, nikdy nemohl aspirovat na ženu z vyšší společenské vrstvy, než byl on sám. Právě 100
peru_zlom_pokor.indd 100
6/3/14 4:13 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203486