a jejich kombinací (Locke, 1983; Rosenblum et al., 1997; Demetriou et al., 1998; Bloom, 1998; Lechta, 2000). Ke konci kojeneckého věku ztrácí žvatlání svůj repetitivní charakter a děti začínají různé slabiky kombinovat. Typická proměna žvatlání, označovaná jako babbling-drift, se projevuje stále větší podobností vokálního projevu dítěte jeho mateřskému jazyku. Znění hlásek, slabik, intonace a rytmus dětského žvatlání se čím dál víc podobá běžnému mluvnímu projevu. V 10 měsících může znít už jako skutečná řeč a mívá i její typickou intonaci (Bernstein-Ratner, 1987; Vasta et al., 1995; Lalonde a Werker, 2000). II. První slova. V jednom roce se děti začínají vyjadřovat pomocí jednotlivých slov, tzv. holofrází, které mají nějaký význam (i když často nepřesný a zatím značně generalizovaný). První slova fungují jako sdělení, které má význam celé věty. Tvarově jsou jednoduchá, tvoří je kombinace malého počtu hlásek, které dítě umí vyslovit (bác, ham). Téměř žádné z nich neodpovídá výrazům běžně užívaným k označení daného objektu či situace. Jejich význam je odvozován z kontextu a z výkladu dospělých. V této době jsou slova spojována s konkrétním objektem či děním. Ještě nemají vlastnosti reprezentativního symbolu, který by zahrnoval celou třídu objektů. Osvojování slov souvisí s postupným chápáním základních souvislostí a vztahů. Slovní označení čehokoli představuje určitou formu kategorizace, která vede k lepšímu poznání okolního světa. Děti si postupně začínají vytvářet různé kategorie, pro něž jsou charakteristické viditelné znaky či funkce. Příslušné označení tudíž patří určitému objektu, který nějak vypadá a něco dělá (míč je kulatý a kutálí se). Roční dítě v tomto směru ještě příliš nerozlišuje, „haf“ je pro něj pes i to, že štěká (Papalia a Olds, 1992; Goodwyn a Acredolo, 1993; Papoušek 2004; Clark, 2006; Friederici, 2008). Zhruba ve stejné době, kdy děti začínají říkat první slova, se rozvíjí i jejich repertoár neverbálních gest. Symbolická gesta reprezentují určité objekty, dění, přání atd. Často se v této době stává, že dítě nejprve užije pro označení něčeho neverbálního prostředku a vzápětí začne používat i slovní výraz. (Např. jedenáctiměsíční holčička užívala k označení ptáků mávání rukou, ale zároveň i slovo „pipi“. – Papoušek, 2004.) Užití gestikulace svědčí pro fakt, že děti již předtím, než dovedou mluvit, začínají chápat, že k označení objektů či dění mohou sloužit různé symboly. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203470