Jeho krátký čtyřstopý verš ve své nespojitosti se podílí na dojmu prudkého přívalu samostatných představ, rychle vyvstávajících jedna po druhé ve vědomí podníceném běžným vizuálním zážitkem. Nebe jako blesků číše, země, podzimními stromy zlatá (zlato v nach se lomí), ironický pohár par. Vládce Obiou je stár, bílý. Hory pod ním hrozí. U nás: krávy, ovce, kozy, pastýřka, pes, volů dvé. Skryty bílé koroptve… Při vší spontánnosti asociativního tvoření jsme v tisíci sto devadesáti jednom verši Reynkových čtyřstopých trochejů našli jen 35 případů předrážkového incipitu, a monosylabem přízvučným je zahájeno pouhých 5,5 % veršů. To jsou tedy hlavní otázky incipitů jambického a trochejského verše. Incipit je nejnápadnějším příznakem rozdílnosti dvou základních českých rozměrů a také jejich elementárního rozlišení stylistického. 4.4 Jambická cézura Roman Jakobson v citované máchovské práci věnuje zaslouženou pozornost „regresivní zásadě“, jež – v protikladu k progresivní, sestupné akcentuaci v jednoduchém slovním celku – podle jeho názoru řídí hierarchii slovních přízvuků v tom, co Jakobson nazývá souslovím. Jde o spojení typu ten plášť!, v nichž přízvučná slabika následuje po nepřízvučné. Jakobson v nich vidí jazykový model jambické stopy, a poněkud nezřetelný význam, v němž užívá pojmu sousloví, mu to usnadňuje. Zároveň však užívá i slova frázování, určeného spíše k popisu celků rozsáhlejších než stopa, konkrétně veršů a půlveršů. Také na straně jazykových jednotek se frázování týká celků nadřazených slovu, i kdyby to nebyly celky rozsáhlejší než shora uvedený celek dvojslabičný: vzestupná spojení s počáteční nepřízvučnou slabikou předpokládají předchozí větný (promluvový) předěl, jinak nic nebrání oné počáteční slabice, aby se přimkla k předchozímu sestupnému taktu, na jeho konec (zahoď ten / plášť).
(98) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203469