zena v souboru dokumentů z egyptského Nag Hammádí a jinde. Za důvod pro jejich vyloučení bývá považováno to, že obsahují neortodoxní názory týkající se postavy Ježíše Krista, které církev vnímala s rozpaky. Pro tyto úvahy však existuje jen málo historických důkazů. Například „Jidášovo evangelium“ je relativně pozdním dokumentem, jenž má zcela jistě původ u marginalizované egyptské křesťanské sekty, která věřila, že vlastní tajné, vnějším pozorovatelům nepřístupné znalosti. Tyto dokumenty nebyly křesťanským společenstvím v Římě ani v Antiochii ve druhém století známy. Měly pravděpodobně místní vliv mezi některými křesťany v Egyptě ve třetím a čtvrtém století, nikde jinde však nebyly brány vážně. Pro jejich začlenění do novozákonního kánonu nemáme žádné přesvědčivé důkazy.
1.5.3 Ariánství: diskuse týkající se podstaty Ježíše Nazaretského Jednou z největších výzev, kterým raná církev čelila, byl úkol utkat z nitek novozákonního svědectví týkajícího se podstaty Ježíše Nazaretského souvislý teologický příběh. Křesťané postupně zjišťovali, že žádná existující analogie nebo model není dostatečně dobrý, aby ve vyjádření významu Ježíše Nazaretského uspokojil jejich potřeby. Když se církev snažila pochopit Ježíše Krista, začala se jako ústřední objevovat otázka inkarnace. I když tuto myšlenku rozvinuli mírně odlišnými způsoby různí autoři, týkala se zejména toho, že Bůh vstoupil do dějin a v osobě Ježíše Nazaretského na sebe vzal lidskou podobu. Tato myšlenka znamenala značný filosofický problém pro velké množství převládajících škol helénské filosofie. Jak by, ptali se mnozí, mohl neměnný Bůh vstoupit do dějin? Naznačuje to snad, že Bůh podstoupil změnu? Tehdejší helénští filosofové vytvořili ostrou hranici mezi neměnnou nebeskou říší a proměnlivým stvořeným řádem. Představa Boha vstupujícího do světa v jeho pomíjivosti a měnícím se řádu se zdála být nepřijatelná a ukázala se jako podstatná překážka pro to, aby někteří vzdělaní pohané přijali křesťanství. Tento 96 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203466