SMLUVNÍ PODMÍNKY ZMĚNY Říká se, že změna je stejně dobrá jako odpočinek. To je lež! Dřív jsem svou ženu zbožňoval. Jako bych byl seděl vedle jejího stvořitele s tužtičkou a hodil mu na papír všechny vlastnosti, které by měla mít, aby přesně vyhovovala mým zamilovaným představám. Ale potom Alice dostala práci v oddělení lidských zdrojů a všechno se změnilo. Začalo to vlasy. Zlatohnědé podzimní odstíny se brzy po nástupu na nové místo zbarvily do zimní černě.* V práci jí řekli, že se svou barvou vlasů nevypadá dost seriózně, a že jestli chce, aby ji lidé brali vážně, musí na ně působit patřičným dojmem. A tak si vlasy obarvila. Konzervativnější, černější drdůlek jste v životě neviděli. Fungovalo to. Začal jsem ji brát velmi vážně. Jenže ve vážném manželství si moc zábavy neužijete. Ačkoli drobné písmo skryté těsně pod povrchem vás pobavit může. Například: „Večer musíme jít ke Smithovým,“ řekne žena. „Bože můj, vážně tam musíme?“ zeptám se. „Ano,“ odpoví mi. „Musíme. Je to partner.“ „Takže je to něco jako tenisový turnaj, po kterém můžeš klesnout v žebříčku, jestliže zmeškáš příliš mnoho zápasů?“ otázal jsem se. Žena se na mě podívá, jako bych byl imbecil, a zeptá se: „O čem to mluvíš?“ „Řekl bych, že o tenise, ale možná se pletu,“ odpovím. „Existuje vůbec něco, v čem se nepleteš?“ odtuší má žena.*1 Mou ženu změnila její práce. Pracuje v oddělení lidských zdrojů jedné poradenské firmy v oblasti podnikového řízení. *
Alice měla ještě několik dní po obarvení na rukou šedivé skvrny, které jako by ji usvědčovaly z jakéhosi neurčitého zločinu. *1 Má žena. Proč jí tak pořád říkám? Jmenuje se Alice. Myslím, že jí říkám má žena, protože to zapadá do té podivné formálnosti, do níž upadlo naše manželství. Pokusím se s tím skoncovat.
/ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203459