„To je, co!“ řekl Emil. „A teď se můžu v klidu dívat na ten fotbal a ani k tomu nemusím vstávat.“ Nepamatuji si už přesně, jak ten večer skončil, ale dílo, které nám Emil předvedl, zůstalo pro mě navždy šokující apoteózou amatérského všeuměla. Uplynul dlouhý čas, kdy jsme o Emilovi a Magdě neslyšeli. Jednoho večera, když jsem se vrátil z práce, řekla má žena: „Víš, koho jsem dneska potkala? Magdu. Je šťastně rozvedená a má chlapečka. S Emilem prý měla velkou trpělivost, ale nakonec... Už holt to dál nešlo.“ To bylo také naposled, kdy jsem slyšel o Emilovi, muži mnoha dovedností a překvapivých nápadů. Tak jako my všichni, i on žil v době nepopřávající příležitosti a porozumění pro jeho divoce tryskající invenci. Do manželství se vskutku nehodil, ale v mé paměti zůstal navždy usazen jako člověk, čelící svým vlastním, nevšedním způsobem drobným i větším překážkám, které mu stavěl do cesty všední život. No prostě Emil – práce všeho druhu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203299