Prstem po mape_7:ervenka
11/10/14
2:15 PM
Stránka 98
J a r o m í r M í r a Č e r v e n k a : PR ST E M P O M A P Ě S V Ě TA
Chrámová chodba
(thilashin) křižují bosky ulice a do připravených misek sbírají „soon“, tzn. potřebné milodary… Mandalajské večery se stávají opulentními bakchanáliemi – výběr jídel je tak pestrý, že je často nemožné odpoutat se od stolu. Dokonce už i brzy po ránu, cestou do přístavu, najdete v okolních stáncích spoustu čerstvě připravené menáže. Dokonale zásobeni se naloďujeme a po nezbytné revizi pasů odrážíme od břehu. Náš momentální cíl: archeologická zóna Mingun. Máme celou obrovskou loď jen pro sebe, vzhledem k minimu turistů totiž nabídka vysoce převyšuje poptávku. Lodníci nelení a snaží se nám v mezičase nanutit ke koupi pár kusů longyi, dlouhé suknice sloužící naprosté většině Barmánců za všedno-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203295
Prstem po mape_7:ervenka
11/10/14
2:15 PM
Stránka 99
BARMSKÉ DNY
denní oděv. Pás látky s různě kostkovanými vzory vzdáleně připomíná sarong. Díky tomu také konečně odhalujeme způsob, jakým se longyi (či pahso) správně váže kolem těla. Míjíme písčité břehy, sporadicky osídlené rákosovými chatrčemi rybářů, a zhruba po hoďce přirážíme k místu určení. Už z dálky nás vítá olbřímí, nedostavěná megastúpa (pouhá třetina původně plánované stavby), jinak také mohutná masa rozpadajících se cihel, zvící velikosti snad tisícovky mamutů. Nejspíš jako žádané místní odlehčení pendluje podél břehu volský potah, pyšnící se nápisem Taxi. Mingunská pagoda je, i přes četné praskliny způsobené zemětřesením, přístupná veřejnosti, daří se nám (samozřejmě bez bot!) dokonce vyšplhat až na vrchní plošinu, odkud je špičkový výhled do ostrůvky protkaného údolí řeky Iravádí. Nakonec nezbývá než uznat, že tyhle vegetací zarůstající hliněné rozvaliny mají jakési těžko popsatelné kouzlo. Své o tom jistě ví i místní zmrzlinář, jenž si právě na úpatí tohoto kolosu rozložil miniaturní ledový cyklostánek… Kdo chce vidět, s jakou řemeslnou zručností vznikají sochy Buddhů všech pozic a velikostí, ten se cestou do Amarapury staví na předměstí Sagaingu. Vzduch v uličce kameníků je skrz naskrz prosycený duchovnem, jako prozaičtější složka tu ovšem poletuje všudypřítomný mramorový prach. Ještě za hluboké tmy tedy i my vyrážíme najatým pick-upem právě tímto směrem. Prioritu přede vším ostatním má vidina východu slunce nad slavným amarapurským mostem. Ten je dlouhý 1,2 km a vede přes mělké jezero Taugnthaman. Nejdelší teakový most světa je určen pěším a postavili ho před víc jak 150 lety. Jeho zdánlivě primitivní oblouková konstrukce odolává po léta počasí skoro bez újmy. Poblíž obou mostních ústí stojí několik klášterů, takže tudy, krom vesničanů tlačících svá kola, prakticky nepřetržitě a oběma směry pendluje procesí mnichů. Odraz sloupoví i živých figur na klidné hladině ještě znásobuje efekt, kterým tak stavba působí. Když se růžovo-oranžový sluneční kotouč prodral nad hladinu jezera a vyhoupl se přes pilíře mostu, byli jsme už dávno na
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203295
Prstem po mape_7:ervenka
11/10/14
2:16 PM
Stránka 100
J a r o m í r M í r a Č e r v e n k a : PR ST E M P O M A P Ě S V Ě TA
pozicích. Hromadné cvakání našich fotospouští ale naštěstí nijak nenarušilo ani posvátnost místa, ani okamžiku. Krátkou prohlídkou starobylého města Inwa končí náš celodenní program. Mezi echt zajímavosti si zařazujeme: dosud (díkybohu) nerekonstruovaný teakový klášter Bagaya Kyaung, strážní věž Nanmyin, směle konkurující nebezpečností náklonu své vzdálené sestřenici v italské Pise, a já osobně pak také malou cukrárnu, ukrytou v podloubí poblíž centrálního inwaského tržiště. ■ STŘEDOBOD ŘÍŠE KACHINŮ
A VRTOŠIVÁ MATKA IRAVÁDÍ Oproti našemu poslednímu železničnímu dobrodružství jedeme tentokrát jako opravdoví páni. Sice za násobnou částku, ale zato
Paní Dlouhokrká
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203295