— Ale, namítl Vlk, co zmůže pár osamělých rváčů v době, kdy Evropou obchází strašidlo humanismu? Co zmohou osvícené, ale izolované elity, když nemine rok, aby další vláda neustoupila morálnímu teroru spisovatelů i jiných deklasovaných elementů a nerušila nejvyšší trest, ačkoli právě on je hybnou silou dějin a bez něhož by i nejvyspělejší národy dosud dřepěly na stromech spolu s opicemi? — Neztrácejme, ožil Doktor, takže místo meditujícího filozofa byl tu opět zapálený diskutér i neúnavný organizátor, — vědomí souvislostí, a tedy především víru v obrodnou sílu nezkažených komunit! Co je na tom, že pár degenerovaných vlád pošle své nejlepší popravčí předčasně do důchodu, když současně nová vláda v málo rozvinuté, ale jak vidět progresivní zemi popraví své předchůdce v televizi? Když jiná vláda v ještě méně rozvinutém, ale jak vidět ještě progresivnějším regionu dá naráz udělat dva miliony málo uvědomělých občanů, i když, pravda, trochu primitivně systémem ‚kill as kill can‘! Hle, ex oriente lux, paprsek, který prozařuje evropské temno. A my jsme povinni už dnes udělat vše, abychom je mohli zítra zkultivovat pro lepší éru svými zkušenostmi! — Jak, zeptal se Vlk nechápavě, — můžeme v téhle mizérii, kdy máme sami na kahánku, zlepšovat poměry na druhém konci světa? — Pivo, řekl Doktor s úsměvem. Vlk i Šimsa na něho pohlédli s neskrývanou obavou. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203293