23-124_Cast II_Sestava 1 20.1.15 7:50 Stránka 90
1665
Č á S t I I – S p r áva da n í
přechází místní příslušnost na nového správce daně. nové rozhodnutí o registraci se na rozdíl od předchozí právní úpravy nevydává.
7.2 řízení o závazném posouzení 1665
řízení o závazném posouzení je zvláštní řízení při správě daní, jehož výsledkem je závazné posouzení daňových důsledků, které vyplynou pro daňový subjekt z daňově rozhodných skutečností, a to v zákonem stanovených případech. Institut závazného posouzení byl poprvé upraven v ustanovení § 34b ZSdp, a to s účinností od 1. 1. 2004. důvodová zpráva k návrhu daňového řádu k tomuto institutu uvádí: „V navrhovaném textu nové právní úpravy se jako v úpravě dosavadní ponechává institut závazného posouzení, který byl uplatněn v ZSDP na základě potřeb podnikatelského prostředí v České republice zdůvodněných složitostí, nepřehledností a rozdílným výkladem některých daňových zákonů. Navrhovaná úprava bude tedy nadále pokračovat v nastoupené cestě, nikoliv všeobecné editační povinnosti, ale v závazném posouzení daňových dopadů v hmotně-právním daňovým zákonem vymezených případech a za podmínek stanovených tímto daňovým zákonem, což odpovídá zkušenostem např. z Holandska nebo Belgie. Instrument závazného posouzení je zjednodušeně řečeno postavený na principu, že daňový subjekt ve své žádosti uvede určité „daňově rozhodné skutečnosti“ a správce daně na základě těchto skutečností deklaruje, jak by postupoval při jejich posouzení. Správce daně v rozhodnutí o závazném posouzení zavazuje sebe (nebo jiného správce daně, který bude ve věci rozhodovat), že pokud se údaje uvedené v žádosti shodují s reálnou situací, bude při stanovení daně postupovat v souladu s tímto rozhodnutím.“
§ 132 a 133 DŘ
v rámci řízení o závazném posouzení má správce daně povinnost vydat na základě žádosti daňového subjektu rozhodnutí o závazném posouzení daňových důsledků, které pro něj vyplynou z daňově rozhodných skutečností již nastalých nebo očekávaných, a to v případech, kdy tak stanoví zákon. nejedná se tedy o všeobecnou editační povinnost, ale o závazné posouzení daňových dopadů v zákonem vymezených případech. Řízení o závazném posouzení není daňovým řízením, ale je speciálním řízením a je součástí správy daní.
ZDP, ZDPH
požádat o závazné posouzení může daňový subjekt pouze v případech vymezených zákonem (ZDP, ZDPH). Za přijetí žádosti o závazné posouzení se platí správní poplatek ve výši 10 000 kč. P ř í KL A D
v Zdp je stanoveno šest případů závazného posouzení daňových důsledků z nastalých nebo očekávaných daňově rozhodných skutečností. Zákon také přesně stanoví, jaké náležitosti má obsahovat žádost. jedná se o: –
závazné posouzení způsobu rozdělení výdajů (nákladů), které nelze přiřadit pouze ke zdanitelným příjmům (§ 24a ZDP),
–
závazné posouzení poměru výdajů (nákladů) spojených s provozem nemovité věci používané zčásti k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, anebo k nájmu a zčásti k soukromým účelům, které lze uplatnit jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů (§ 24b ZDP),
90
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203256
23-124_Cast II_Sestava 1 20.1.15 7:50 Stránka 91
r e G I S t r a C e a Z áva Z n é p O S O u Z e n í
1665
–
závazné posouzení skutečnosti, zda je zásah do majetku technickým zhodnocením (§ 33a ZDP),
–
závazné posouzení výdajů vynaložených na výzkum a vývoj zahrnovaných do odpočtu (§ 34e ZDP),
–
závazné posouzení skutečnosti, zda lze daňovou ztrátu uplatnit jako položku odčitatelnou od základu daně (§ 38na odst. 7 ZDP),
–
závazné posouzení způsobu, jakým byla vytvořena cena sjednávaná mezi spojenými osobami (§ 38nc ZDP).
P O z Ná MK A
O žádostech o závazném posouzení podle Zdp rozhoduje místně příslušný finanční úřad.
rozhodnutí o závazném posouzení musí obsahovat kromě základních náležitostí rozhodnutí (§ 102 odst. 1 DŘ [¶1580]) také časový i věcný rozsah závaznosti vydaného rozhodnutí. proti rozhodnutí o závazném posouzení nelze uplatnit opravné prostředky. rozhodnutí o závazném posouzení je při stanovení daňové povinnosti účinné vůči správci daně, který rozhoduje o daňové povinnosti daňového subjektu [¶1090], jestliže v době rozhodování o daňové povinnosti je skutečný stav věci totožný s údaji, na jejichž základě bylo závazné posouzení vydáno. rozhodnutí je účinné po dobu tří let ode dne nabytí právní moci, pokud nestanoví správce daně lhůtu kratší anebo pokud došlo ke změně zákonných podmínek, na jejichž základě bylo rozhodnutí vydáno. J u DI KAt u R A
Z právních úprav obsažených v § 34b a násl. zákona o správě daní a poplatků a v § 132 a násl. daňového řádu je zřejmé, že podmínky, za kterých správce daně vydává rozhodnutí o závazném rozhodnutí, i jeho povaha, stejně jako smysl a účel tohoto institutu jsou v obou citovaných právních předpisech upraveny obdobně. Smyslem zavedení institutu závazného posouzení (též tzv. editační povinnost) bylo poskytnout daňovému subjektu právní jistotu v řízení před správcem daně v těch případech, kdy daňovému subjektu vzniknou pochybnosti o správné interpretaci platné právní úpravy v příslušném daňovém zákonu. jeho prostřednictvím získá daňový subjekt informaci o tom, jakým způsobem by posoudil nastalou daňovou situaci správce daně. pokud bude daňový subjekt postupovat v souladu s rozhodnutím o závazném posouzení, vyhne se potížím se správcem daně v eventuálním následném řízení. teprve v momentu vydání dodatečného platebního výměru, případně platebního výměru, kdy bude daňovému subjektu z důvodu nerespektování závazného posouzení správcem daně vyměřena či doměřena daň, dochází k zásahu do právní sféry daňového subjektu. Za této situace je však daňový subjekt oprávněn napadnout platební výměr či dodatečný platební výměr odvoláním. v rámci odvolacího řízení pak odvolací orgán závěry správce daně vyjádřené v rozhodnutí o závazném posouzení přezkoumá. Obdobně bude přezkoumávat napadené rozhodnutí správní soud, pokud nebude daňový subjekt se závěry odvolacího orgánu souhlasit a podá žalobu. daňový subjekt, který nesouhlasí se závazným posouzením správce daně, má rovněž možnost předejít případným nepříznivým důsledkům dodatečného vyměření daně tím, že sice daň přizná v souladu se závazným posouzením, nicméně následně podá odvolání proti (většinou fiktivnímu) platebnímu výměru, kterým mu byla daň (konkludentně) vyměřena 91
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203256
23-124_Cast II_Sestava 1 20.1.15 7:50 Stránka 92
1670
Č á S t I I – S p r áva da n í
v souladu s jeho daňovým přiznáním. tuto možnost u platebního výměru vydaného na základě závazného posouzení správce daně nyní výslovně přiznává § 140 odst. 4 daňového řádu, nevylučoval ji však ani zákon o správě daní a poplatků. Rozsudek Nss ze dne 23. 8. 2011, čj. 5 Afs 37/2011-77, č. 2454/2012 sb. Nss, www.nssoud.cz
KAPItOLA 8
Daňové řízení 8.1 Daňové řízení 1670
Daňové řízení se vede za účelem správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady, což je cílem správy daní, a končí splněním nebo jiným zánikem daňové povinnosti, která s touto daní souvisí. daňové řízení trvá po celou dobu existence daňové povinnosti, tj. po dobu, po kterou lze daň stanovit, vybrat a vymoci.
§ 134 DŘ
Specifičnost daňového řízení spočívá v tom, že probíhá souvisle a nepřetržitě s existencí daňové povinnosti, pokud není dosaženo cíle správy daní. v rovině nalézací končí daňové řízení uplynutím prekluzívní lhůty pro stanovení daně (§ 148 DŘ), v rovině platební končí daňové řízení uplynutím prekluzívní lhůty pro placení daně (§ 160 DŘ). předmětem daňového řízení je: – daň posuzovaná ke zdaňovacímu období – týká se např. daní z příjmů, daně z přidané hodnoty, daně silniční, daně z nemovitých věcí, spotřebních daní, – daň posuzovaná ve vztahu k jednotlivé skutečnosti – týká se např. daně z nabytí nemovitých věcí. daňové řízení se skládá z dílčích řízení, kterými se rozumí: a) řízení nalézací – vyměřovací, doměřovací, o řádném opravném prostředku proti platebnímu výměru na daň nebo dodatečnému platebnímu výměru na daň, b) řízení při placení daní – o posečkání daně, o zajištění daně, exekuční řízení, o řádném opravném prostředku ve věci posečkání a zajištění daně nebo ve věci exekuce, c) řízení o mimořádných opravných a dozorčích prostředcích proti rozhodnutím v rámci daňového řízení. J u DI KAt u RA
přitom pojem „daňové řízení“ zavádí stávající daňový řád (pozn.: tj. ZSdp) v § 2 odst. 1 jakožto legislativní zkratku pro řízení o daních, která vede správce daně [novou definici daňového řízení a jeho součástí obsahuje § 134 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „nový daňový řád“), který s účinností od 1. 1. 2011 dosavadní daňový řád nahradí]. pojem daňového řízení tedy nelze ani podle stávajícího daňového řádu zaměňovat s pojmem správa daní, který je nepochybně širší a zahrnuje veškerou činnost správce daně směřující ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností. Rozsudek Nss ze dne 31. 3. 2010, čj. 5 Afs 33/2009-43, www.nssoud.cz 92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203256