byli spolu, to Adam nevydrÏel a jemnû pfiipomnûl svoji blamáÏ v taneãních. Silvie bez velk˘ch emocí fiekla: „No a co, upadl jsi. Ale potom ti to ‰lo dobfie.“ Adam byl na obûdû u babiãky a pochlubil se, Ïe pojedou s basketbalisty do Vídnû. „Tam jsme jezdili elektrikou. KdyÏ jsme skonãili U Lerchnera, jelo se elektrikou do Vídnû a táhli jsme to aÏ do rána.“ Adam sly‰el vzpomínku na tramvaj do Vídnû po dvousté a vÏdy mu pfiipadala jako pohádka. Je‰tû pfied tfiemi roky byla VídeÀ vzdálenûj‰í neÏ OhÀová zemû. NeprÛchodná státní hranice mezi V˘chodem a Západem zaãínala uÏ na konci Karlovy Vsi. Lidé z Dûvína chodili domÛ na obãansk˘ prÛkaz, protoÏe tam bylo hraniãní pásmo s drátûn˘mi zátarasy, se psy a s bled˘mi pohraniãníky. Jet do Vídnû jen tak bylo pro Adama a jeho rodiãe nûco nepfiedstavitelného. Co se t˘kalo pfiídûlu ‰tûstí, aÏ marnotratného. Babiãka vzala z pánve fiízek a poloÏila ho na talífi. Byl to v té chvíli nejzlatûj‰í a nejvoÀavûj‰í kousek hmoty v celém vesmíru. Babiãka ovládala tajemství, jak smaÏit fiízky tak, aby se nafoukly jako pol‰táfiky. „Vûdûla jsem, Ïe tam pojede‰,“ fiekla. „Zdálo se mi to. Proto jsem ti taky usmaÏila vídeÀsk˘ fiízek.“ To byl nepopirateln˘ fakt. „Nûkoho tam potká‰. To setkání bude dÛleÏité.“ „Koho?“ „Nevím. Znበho,“ fiekla babiãka, ale nepovídala to jako nûjaké proroctví nebo vidûní. Jen o tom Adama informovala. Byl to divn˘, nesmysln˘ jednodenní zájezd do Rakouska. Poskládan˘ v˘bûr Bratislavy a deset funkcionáfiÛ. Mûli nastoupit proti pfiedmûstskému klubu, kter˘ hrál regionální ligu. Byla to ‰ikovnû vymy‰lená pfiíleÏitost, jak zajet na pfiedvánoãní nákupy do kapitalismu. Na ústfiedním v˘boru âeskoslovenského svazu tûlesné v˘chovy jim ten v˘let schválili; vûdûli, Ïe pfií‰tû pojedou oni. Adam se do v˘97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203014
bûru dostal na poslední chvíli, nûkdo se na tréninku zranil. Bylo mu sedmnáct a jel na Západ poprvé. Nebyl si vÛbec jist˘, co má oãekávat. Vût‰inu jeho Ïivota Západ buì neexistoval, anebo o nûm chodily zprávy jako o mûsíãní krajinû. KdyÏ Adam myslel na Rakousko, neumûl si ho pfiedstavit barevné, jen ãernobílé, jako fotky Hitlera. Nejdfiív nemûli Ïádné informace. Potom byli sousedi Horvátovi nav‰tívit ve Vídni pfiíbuzné. Adamovi a jeho kamarádu Lubo‰ovi pfiivezli Ïv˘kaãky se skofiicovou pfiíchutí. Pro Adama vznikla souvislost: skofiicová chuÈ – VídeÀ; skofiicovou zafiazoval mezi hloupé chutû (rozeznával i chutû moudré, tajemné, pfiímé, veselé nebo kfiupavé). PokaÏdé kdyÏ se ocitl ve Vídni, byla nablízku skofiice – jako zlatav˘ prá‰ek na kapuãínu, skrytá v zákusku anebo v podobû hnûd˘ch, jakoby ãokoládov˘ch trubiãek vysu‰ené kÛry skofiicovníku na velkém trhu nedaleko Opery. VídeÀ byla pro Adama skofiicová. Pfiekvapilo ho, Ïe den pfied odjezdem vzru‰ením a nedoãkavostí málem nespal. Bylo zvlá‰tní, Ïe hltal Ïivot, a pfiitom si myslel, Ïe ho nebaví. Poslepované muÏstvo v˘bûru Bratislavy jelo do Vídnû brzy ráno z hlavního nádraÏí. Byl konec roku, chvílemi nepfiesvûdãivû padal dé‰È se snûhem, ale na námûstí pfied nádraÏím foukal tak siln˘ vítr, Ïe byl problém prodrat se jím do vstupní haly. Adam se na nádraÏí potkal se dvûma star‰ími spoluhráãi a s pár hráãi, které znal jen od vidûní, hráli za Slovan. Nikdo mu nedal Ïádné informace, nikdo si s ním nepovídal. Rozdali jim sluÏební pasy a v‰ichni nastoupili do nevytopeného osobního vlaku se zelen˘mi vagóny. AdamÛv spoluhráã JoÏa pfii‰el na poslední chvíli. I on byl o hodnû star‰í neÏ Adam, ale na nedávném zájezdu v Sovûtském svazu se na‰li. JoÏa byl bezstarostn˘, vtipn˘, arogantní mlad˘ muÏ, kterého nevyhodili z muÏstva jen proto, Ïe byl geniální basketbalista. Hrál jako bíl˘ ãernoch, mûl skvûlou stfielbu, vynikající v˘skok, umûl udû98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203014
lat zápas. KdyÏ mûl dobr˘ den, neexistovaly pro nûj fyzikální zákony: lítal ve vzduchu, dával ko‰e z poloviãky hfii‰tû, hrál jako posedl˘, hlavnû kdyÏ celou noc pfiedtím neh˘fiil. Na JoÏu se lidé chodili dívat. FunkcionáfiÛm fiíkal bafuÀáfii a vÛbec neskr˘val, co si o nich myslí. Ve‰el do vagónu, rozhlédl se a místo, aby se omluvil, prohlásil: „Tak se mi zdá, Ïe dnes proti Raku‰ákÛm nastoupí v základní pûtce bafuÀáfii. ProtoÏe nikoho jiného tu nevidím.“ JoÏa si pfiisedl k Adamovi a hned se ho zeptal, kolik penûz veze naãerno. Adam se pfiiznal, Ïe jen sto korun, a tak mu JoÏa navrhl, aby k sobû vzal poloviãku jeho pa‰ovan˘ch dolarÛ. Tobû stejnû nemÛÏou nic udûlat, nejsi plnolet˘.“ Nedali jim Ïádné kapesné, jídlo a pití si mûli vzít z domova. Mariahilfer Strasse. Kdosi zaãal ‰ífiit informaci, Ïe ve Vídni u Kleina se dají vymûnit koruny za ‰ilinky. To byla bomba. Nûktefií hráãi pa‰ovali zelenou stokorunu. Vedoucí zájezdu jim fiekl, Ïe jestli u nûkoho najdou na hranicích peníze, okamÏitû mu je vezmou a vrátí ho zpátky do âeskoslovenska. Odeberou mu pas a bude obÏalovan˘ z nezákonného vyváÏení na‰í mûny do zahraniãí. Tfii dni pfied odjezdem to nikoho netrápilo, ale pfiímo ve vlaku opustila odvaha skoro v‰echny. Kluci chtûli ukr˘t peníze pod sedadla, za zrcadlo ve vagónu, nakonec nûktefií ztratili nervy a chtûli stokoruny vyhodit z okna. Jejich spoluhráã Petr fiekl, Ïe je to blbost, Ïe on se nebojí a za pivo pfieveze stovku kaÏdému, kdo má zájem. Vybral tisíc korun a zmizel s nimi v um˘várnû. Ve chvíli, kdy do vlaku nastoupili na‰i celníci, Petr zbledl jako tlusté od ‰unky a zaãal se dramaticky potit. âlovûk by nevûfiil, jak velké krÛpûje se dokáÏou protlaãit póry. Byl to hust˘ netekoucí pot strachu. Jejich spoluhráã vypadal jako odsouzen˘ pfied popravou anebo tûÏce nemocn˘ pfied záchvatem. ZtûÏka d˘chal, mlãel, potil se a vysílal panické signály. Celníci ve‰li do kupé, v‰echny probrali, ale kdyÏ vidûli Petra, radûji ho obe‰li. Vypadal témûfi jako umírající. Zfiej99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS203014