nenechával líbit a oplácel mu stejnou mincí, což se mi zdálo rozumné. Na hrubý pytel hrubá záplata.
56. Dny jsem využíval k přepisování a k úpravám textů, ale jelikož jsem tím nezaplnil celou pracovní dobu, opustil jsem záhy svou metodu pětapadesátiminutových cyklů, a zbývala mi tak spousta času k navazování kontaktů v kanceláři. Trávil jsem dlouhé chvíle u automatu na kávu v kuchyňce a brzy jsem si všiml, jak postoj vůči mně doznává postupných změn. Dostal jsem možnost se trochu více prosadit ve společenské konverzaci. Vyjadřoval jsem svůj názor v různých otázkách a hned jsem poznal, kdo se mnou souhlasí a kdo souhlas jen předstírá. Jednou, když jsme zase postávali u automatu, ozvala se náhle Hanna s ohonem: „To je bezva, že jsi vyměnil tu žárovku v kuchyňce, Jensi. Už bylo vážně načase.“ Culila se na něj a on se pokoušel vypadat nonšalantně. „Ále,“ mávl rukou. Odložil jsem hrnek na linku. „Já si totéž říkal už před pár týdny,“ podotkl jsem. A náhle jsem si uvědomil rozdíl mezi mnou a mými kolegy. Neustále jsem byl o krok napřed. Několik týdnů takový cirkus. To, co já viděl na první pohled, dokázali oni pochopit až po mnoha pokusech. Mělo se to s místností také tak? Přijde den, kdy před ní budou stát a objeví to, co se jim už tak dlouho snažím ukázat? Nebo nemají schopnost vidět věci, které jsou pro mě úplně samozřejmé? Cítil se Koperník právě takhle?
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202957