se stíny stromů prodlužovaly k východu. „Jak dlouho jsi spal?“ zeptala se. Mrkal, ještě celý omámený. „Kolik je hodin?“ „Po šesté.“ S leknutím si uvědomil, že v křesle prospal skoro čtyři hodiny. Výlet do Paříže ho vyčerpal víc, než si myslel. „To je moc.“ „Kde máš tu Amazonku?“ „Co?“ „Nicole.“ „Není žádná Amazonka.“ „Ale vypadá tak.“ „Nemůže za to, jak je stavěná. A vůbec. Amazonky si uřezávaly pravé ňadro, aby jim nepřekáželo při napínání tětivy.“ „To je fakt,“ připustila Sophie. „V těchhle partiích jí rozhodně nic nechybí.“ „Šla za kamarádkou.“ S námahou se zvedl z křesla. „Máte v plánu příjemný večer ve dvou?“ „Přestaň s těmi hloupostmi, Sophie.“ Spánek mu na náladě nijak nepřidal. „Předpokládám, že nás večer svou přítomností nepoctíš.“ „Jdu s Bertrandem na koncert.“ „Jak jinak.“ Z jeho slov čišela jízlivost. Zvedl zmuchlané plátěné sako, oblékl si ho přes tričko a vyrazil do předsíně. Sophie šla za ním. „Tati, co pořád máš proti Bertrandovi?“ Ale Enzo neměl chuť pouštět se do téhle diskuse. Pohled mu padl na detektor kovů. Postrčil ho nohou. „Líčí na mě pasti v mém vlastním domě.“ Otočil se k ní. „Jestli tady ten krám bude, až se vrátím, Sophie, tak ho vezmu a vyhodím z okna.“ Otevřel dveře na chodbu. „Ale tati!“ „Myslím to vážně.“ A vyrazil po schodech dolů.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202873