98 / Interakční psychologický výcvik pro praxi
Ostatní:
posadil se z toho na zadek, nešlo mu to pod nos (vousy), mám toho po krk, úžasem oněměl, skočil mu na špek, skákal radostí, smál se, až se za břicho popadal, a další.
Následuje část techniky, kdy se nápady sesbírají do jednoho celku, který vedoucí skupiny sepíše na připravený arch papíru, případně se pouze interpretují. Chvíli se o těchto nápadech diskutuje. Vedoucí pak může vhodně navázat na to, že český jazyk těchto vyjádření využívá v hojné míře, a požádá jednotlivé členy skupiny, aby si v další části techniky nakreslili obrys lidské postavy a k jejím následujícím částem přiřadili, co tam podle nich nejlépe pasuje. • Hlava: O čem nejvíce přemýšlím a co mě nejvíce trápí? • Uši: Co o sobě rád slyším? • Ústa: Co neříkám nahlas, ale vím, že to je důležité? • Srdce: Z čeho mě bolí u srdce? • Břicho: Kdo mi dlouhodobě leží v žaludku? • Ruka: Kde mohu přiložit ruku k dílu? • Kolena: Co mi podlamuje kolena? • Nohy: Na čem si pevně stojím? Když jsou všichni s prací hotovi, usadí se do kruhu a postupně své obrázky představují, tedy čtou, co je na nich napsáno, a dovysvětlují to. Ostatní se mohou doptávat. Postupně se takto vystřídají všichni členové skupiny. Následuje reflexe. Reflexe: Překvapilo vás něco? Objevovaly se u jednotlivých členů skupiny některé podobné věci, nebo nikoliv a proč? Pomohla vám tato technika si něco ujasnit? Jste s tím spokojeni, nebo máte pocit, že byste něco mohli/měli změnit? Myslíte si, že by lidé ve vašem okolí o těchto pocitech měli nebo neměli vědět a proč? Co vám brání se s nimi o tyto pocity podělit? Máte možnost své pocity sdílet, aniž by byly okolím zpochybňovány? Je to v životě důležité? Poznámka: Hru je možné libovolně upravovat (například ruce mohou znamenat: „Kdo mě v životě nejvíce podržel?“ Srdce: „Co mě hřeje u srdce?“ Ústa: „Kdy nechávám svá ústa pevně zamčená na dva západy?“ …). Hru je možné také hrát tak, že se jednotliví členové skupiny mohou vyjadřovat pouze k ostatním členům skupiny. Technika tak může sloužit jako velmi dobrá vzájemná zpětná vazba mezi jednotlivými členy. V takovém případě je pak samozřejmě nutné vhodně upravit i reflexi, která je soustředěna na vzájemné vztahy mezi členy skupiny.
158. Simulace postižení
Počet osob: 8–20 Pomůcky: šátky, provazy, invalidní vozíky, sluchátka, walkman s nahrávkou v cizím jazyce a další vhodné pomůcky pro „výrobu postižení“ Doba trvání: celodenní aktivita Provedení: Skupina se rozdělí do dvojic. Každá dvojice si určí, kdo bude představovat člověka s postižením (klient) a kdo bude jeho asistent (pomáhající pracovník). Poté, co jsou role rozděleny, vyzve vedoucí ty z dvojic, kteří budou „mít“ postižení, aby šli k němu a druh svého postižení si vylosovali. Poté mají asi třicet až šedesát minut na to, aby své postižení co nejvěrněji „vyrobili“. Může se jednat například o následující příklady: • Zrakové postižení – simuluje se tak, že se člověku zavážou oči (vhodný je například šátek, případně lyžařské brýle se zaslepeným sklem tak, aby nepropouštělo žádné světlo).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202861