Úvod do studia mezinárodních vztahů (Ukázka, strana 99)

ÚVOD DO STUDIA ME ZINÁRODNÍCH V Z TAHŮ

základním východiskům jednotlivých teorií, užívaným pojmům a jednotlivým představitelům.

d Doporučená literatura Barša, P. – Císař, O. (2008): Anarchie a řád ve světové politice. Praha: Portál.

Drulák, P. (2003): Teorie mezinárodních vztahů. Praha: Portál.

Hollis, M. – Smith, S. (2000): Teorie mezinárodních vztahů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury.

Knutsen, T. L. (2005): Dějiny teorie mezinárodních vztahů. Brno: Centrum strategických studií.

q Kontrolní otázky Čím byl Kant inspirující pro liberálně smýšlející teoretiky MV? Jaká jsou základní východiska realismu? Čím byl charakteristický behavioralistický přístup?

Uveďte a blíže objasněte tři společné charakteristiky, které se vyskytují v marxistických přístupech.

y Doporučené aktivity Přečtěte si Machiavelliho spisek Vladař a diskutujte jeho přístup k politice.

Vysvětlete a znázorněte vězňovo dilema.

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202853

6. Velké debaty v rámci

mezinárodních vztahů

\\

Představení tématu Na základě předchozí kapitoly vztahující se k jednotlivým teoriím MV budou představeny tzv. velké debaty v oblasti MV. Tyto debaty jsou podstatné z hlediska pochopení historie oboru MV, stejně tak jako z hlediska debat, které se vedly i v jiných oborech sociálních věd v průběhu 20. století.

v Zpracování tématu Na začátku této kapitoly je třeba upozornit, že velké debaty se neodehrávají pouze v MV. Podobnými debatami procházely i jiné sociální vědy, politologie, sociologie či psychologie (např. psychoanalytický přístup, behaviorismus, humanistická psychologie atp.). Pod velkými debatami si můžeme představit dialog mezi paradigmaty, přičemž paradigma si velice zjednodušeně můžeme definovat jako pohled vědců (vědecké komunity) na to, co by mělo být předmětem výzkumu, jaké by měly být užívány teoretické poznatky a jaké vhodné metody.

V této souvislosti je vhodné uvést Drulákovu (2011: 364) poznámku, že „každé paradigma vede k určitým poznatkům“, přičemž je podstatné, že „poznatky odvozené z odlišných paradigmat nemá smysl navzájem porovnávat ani testovat, poněvadž každé paradigma vytváří svoji vlastní představu o realitě a co platí v realitě jedné, nemusí platit v realitě druhé“.

Termín „velká debata“ je metafora, jež označuje polemiku, kterou vedli teoretici MV prostřednictvím odborných článků, knih a konferencí o podstatných tématech MV včetně výkladu základních pojmů MV. Velké debaty představují ve vývoji teorií MV jakési pomyslné tematické a generační milníky. Popisování vývoje teorií MV pomocí velkých debat poukazuje podle S. Smitha na sklon

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202853

ÚVOD DO STUDIA ME ZINÁRODNÍCH V Z TAHŮ

dělit historii oboru na období, kdy určitá teoretická pozice dominovala nad konkurenčními hledisky (Waisová 2009: 28–29).

Velké debaty jsou základním heuristickým nástrojem pro pochopení historického vývoje oboru MV. Uchopení oboru prostřednictvím velkých debat zároveň vytváří narativní rámec pro konstrukci vlastní identity oboru, a jejich popis je proto součástí většiny základních učebnic MV. Přesto však neexistuje shoda ani o počtu velkých debat, ani o jejich vyznění (Kratochvíl 2009b: 319).

Většina badatelů uznává, že dosud proběhly čtyři tzv. velké debaty (k tomu srov. Kratochvíl 2009b: 320). Jako první debata bývá chápána diskuse mezi idealismem (liberalismem) a realismem ze třicátých let minulého století.

Hlavními tématy první debaty byly otázky války, míru, rozvoje a svobody.

Realisté (Carr, Morgenthau, Herz) argumentovali, že rozhodující otázkou MV je problém moci (která má řadu rozměrů) a kritizovali liberální přístupy za to, že se příliš soustředily na ideové konstrukce mezinárodního uspořá­ dání – tj. na to, jak má mezinárodní systém fungovat a jaké normy, pravidla a principy by měl zakotvovat (Waisová 2009: 29).

Edward Hallett Carr (1892–1982) byl známý britský historik, diplomat a novinář, který idealistům vyčítal, že spoléhají na harmonii zájmů, přeceňují možnosti reformy MV a mezinárodních institucí a zapomínají na mocenský obsah politiky. Carr v této souvislosti tvrdil, že skutečná věda o mezinárodní politice by neměla zkoumat „jaká by měla politika být“, ale především jaká politika reálně je (srov. Koziak 2010: 339). Po druhé světové válce realismus ovládl studium MV. Svou pozici si realisté udrželi až do počátku šedesátých let, kdy vzniká druhá velká debata (srov. Kratochvíl 2009b: 319, Koziak 2010: 339).

Druhá velká debata proběhla na přelomu padesátých a šedesátých let 20. století pod vlivem sílícího scientismu v sociálních vědách (viz výše).

Jak uvádí Ole Wæver, „druhá debata byla vytrvalým pokusem prosadit behaviorální vědecké přístupy jako dokonalejší ve srovnání s tradiční linií historiků“ (Wæver 2005: 18). Do této debaty na jedné straně vstupují tzv. tradiční přístupy (realismus a idealismus) a na straně druhé behavioralismus (s matematickými modely, statistikami atp.) (srov. Waisová 2009, Drulák 2003, 2011).

Třetí velká debata se rozpoutala v polovině sedmdesátých let. Do této polemiky vstoupila tři hlavní paradigmata MV: (neo)realismus, neoliberalismus (liberálně orientovaný pluralismus) a neomarxismus (marxismem inspirovaný kritický přístup) (Waisová 2009: 31). Diskuse probíhala mimo jiné o vztahu ekonomiky a politiky (zejména mezi realisty a liberály) a o vztahu

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202853