Stavební příručka (Ukázka, strana 99)

DlaĹžba lepenĂĄ na betonovĂ˝ podklad

2

St a v i t e l s t v Ă­

PUD]XY]GRUQi GODĂĽED IOH[LELOQt OHStFt WPHO SRSÄœ PDOWRYp ORĂĽH RFKUDQQi K\GURL]RODĂžQt VWÄŒUND EHWRQRYi PD]DQLQD Y\]WXĂĽHQi GLODWRYDQi ILOWUDĂžQt YUVWYD GUHQiĂĽQt YUVWYD IXQNĂžQt VNODGED VWÄœHĂŁQtKR SOiĂŁWÄŒ XNRQĂžHQt K\GURL]RODĂžQt YUVWYRX QRVQi NRQVWUXNFH

UpĹ™ednostĹˆuje se lepenĂ­ dlaĹžby do exibilnĂ­ stÄ›rky spolu s provedenĂ­m ochrannĂŠ hydroizolaÄ?nĂ­ stÄ›rky namĂ­sto pouĹžitĂ­ maltovĂŠho loĹže. BetonovĂĄ deska pod dlaĹžbou musĂ­ bĂ˝t od funkÄ?nĂ­ch vrstev stĹ™ech dilatovĂĄna ďŹ ltraÄ?nĂ­ geotextiliĂ­ a drenĂĄĹžnĂ­ vrstvou (smyÄ?kovĂĄ rohoĹž nebo nopovĂĄ fĂłlie) pro umoĹžnÄ›nĂ­ plynulĂŠho odtoku srĂĄĹžkovĂŠ vody. BetonovĂĄ deska by mÄ›la bĂ˝t dilatovĂĄna po max. vzdĂĄlenostech 2 Ă— 2 m, zĂĄroveĹˆ musĂ­ bĂ˝t dilatovĂĄna od vĹĄech navazujĂ­cĂ­ch a prostupujĂ­cich konstrukcĂ­, spĂĄroĹ™ez dlaĹžby musĂ­ tyto dilatace respektovat. Betonovou mazaninu je doporuÄ?eno navrhovat jako vyztuĹženou, tlouĹĄĹĽka mazaniny by nemÄ›la bĂ˝t menĹĄĂ­ neĹž 60 mm. VĂ˝hody Ochrana HI a funkÄ?nĂ­ch vrstev stĹ™echy pĹ™ed mechanickĂ˝m poĹĄkozenĂ­m vlivem provozu na terase, pĹ™ed velkĂ˝mi rozkmity teplot a UV spektrem sluneÄ?nĂ­ho zĂĄĹ™enĂ­. BetonovĂĄ mazanina zĂĄroveĹˆ funguje jako roznĂĄĹĄecĂ­ deska, pro tepelnÄ› izolaÄ?nĂ­ vrstvy teoreticky lze pouŞít materiĂĄly s niŞťí pevnostĂ­. NevĂ˝hody MokrĂ˝ proces a bÄ›hem realizace zĂĄvislost na poÄ?asĂ­; nĂĄrĹŻst statickĂŠho zatĂ­ĹženĂ­; nemoĹžnost vytvoĹ™enĂ­ vodorovnĂŠho povrchu; obtĂ­ĹžnĂŠ a nĂĄkladnĂŠ hledĂĄnĂ­ zĂĄvad a provĂĄdÄ›nĂ­ oprav.

DlaĹžba na podloĹžkĂĄch GODĂĽED UHNWLILNRYDWHOQp SRGORĂĽN\ RFKUDQQi YUVWYD SRG SRGORĂĽNDPL IXQNĂžQt VNODGED VWÄœHĂŁQtKR SOiĂŁWÄŒ XNRQĂžHQt K\GURL]RODĂžQt vrstvou 5. nosnĂĄ konstrukce

Z dĹŻvodu lokĂĄlnĂ­ho zatĂ­ĹženĂ­ pod podlaĹžkami nutnĂŠ navrhnout funkÄ?nĂ­ vrstvy stĹ™echy (zejmĂŠna tepelnÄ› izolaÄ?nĂ­ vrstvu) s dostateÄ?nou ĂşnosnostĂ­. Jako prevence proti vtalÄ?ovĂĄnĂ­ podloĹžek do HI (nebo poslednĂ­ funkÄ?nĂ­ vrstvy stĹ™echy) je vhodnĂŠ pod podloĹžky umĂ­stit přířezy stejnĂŠho materiĂĄlu jako HI vrstva, popĹ™. geotextile vyĹĄĹĄĂ­ gramĂĄĹže nebo jinak tyto vrstvy chrĂĄnit. ExistujĂ­ podloĹžky pevnĂŠ (s konstantnĂ­ výťkou) nebo rektiďŹ kovatelnĂŠ (s promÄ›nnou výťkou). VĂ˝hody RychlejĹĄĂ­ realizace bez mokrĂŠho procesu; moĹžnost vytvoĹ™enĂ­ vodorovnĂŠho povrchu; snadnÄ›jĹĄĂ­ lokalizace zĂĄvad a provĂĄdÄ›nĂ­ oprav. NevĂ˝hody NebezpeÄ?Ă­ mechanickĂŠho poĹĄkozenĂ­ vrstev pod dlaĹžbou; zanĂĄĹĄenĂ­ prostoru pod dlaĹžbou neÄ?istotami (na druhou stranz ale moĹžnost relativnÄ› jednoduchĂŠ ĂşdrĹžby).

98 UkĂĄzka elektronickĂŠ knihy, UID: KOS202544

Dlažba do pískového podsypu

Výhody Rychlejší realizace bez mokrého procesu; možnost vytvoření vodorovného povrchu; snadnější lokalizace závad a provádění oprav; možnost jednoduché kombinace se střechou vegetační. Nevýhody Charakter může připomínat provizorium; náchylnost k nepravidelnému sedání dlaždic; riziku růstu náletové zeleně ve sparách dlaždic.

2

Obdobné řešení pochozí vrstvy jako u zpevněných ploch na terénu. Použitá hydroizolace by mělá mít odolnost proti prorůstání kořínků – prevence náletové zeleně.

St a v i t e l s t v í

GODåED 2. pískový podsyp ILOWUDþQt YUVWYD GUHQiåQt YUVWYD IXQNþQt VNODGED VWĜHãQtKR SOiãWČ XNRQþHQt K\GURL]RODþQt vrstvou QRVQi NRQVWUXNFH

Střecha s provozem – vegetační střecha Oblasti kolem atik, pronikajících svislých konstrukcí a vtoků je vhodné oddělit od vegetačního substrátu oblázkovým násypem, případně terasovou úpravou. Hydroizolační vrstva musí být v celé své ploše odolná proti prorůstání kořínků (ideálně splňovat FLL test). YHJHWDþQt YUVWYD ILOWUDþQt YUVWYD GUHQiåQi D K\GURDNXPXODþQt YUVWYD RFKUDQQi YUVWYD IXQNþQt VNODGED VWĜHãQtKR SOiãWČ XNRQþHQt K\GURL]RODþQt YUVWYRX V RGROQRVWt SURWL SURUĤVWiQt NRĜHQĤ QRVQi NRQVWUXNFH

Vrstvy vegetačního souvrství: – separační vrstva s dilatační funkcí (tuto funkci může plnit i některý typ vrstvy drenážní či hydroakumulačně drenážní), – drenážní vrstva – vrstva odvodňující vegetační souvrství nad hydroizolační vrstvou, případně nad XPS u obrácených střech, – filtrační vrstva – vrstva zachycující částečky vegetačního substrátu proto, aby neucpaly drenážní vrstvu, – hydroakumulační vrstva – vrstva jímající vodu potřebnou pro růst vegetace, – vegetační vrstva – vrstva sloužící pro růst rostlin. Je doporučeno sdružit více vrstev v rámci jednoho výrobku či materiálu, pokud je to možné.

Zdroj: ČSN 73 1901 Navrhování střech – Základní ustanovení (1.1999 a 2.2011); ČSN P 73 0600 Hydroizolace staveb – Základní ustanovení (11.2000); FAJKOŠ, A., NOVOTNÝ, M., Střechy – Základní konstrukce, spec. publikace, ISBN 80-247-0681-4, GRADA Publishing, Praha, 2003; Učební texty FAJKOŠ, A. – FAST VUT v Brně

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202544

Dvouplášťové ploché střechy

St a v i t e l s t v í

2.6.7

2

Základní skladba: 1. Horní plášť Horní plášť je tvořen minimálně dvěma vrstvami – nosnou vrstvou a povlakovou hydroizolační vrstvou. U plochých dvouplášťových střech lze použít pouze povlakovou HI vrstvu. Stabilizace proti sání větru je nejčastěji zajištěna mechanickým kotvením – nutno uvažovat sání větru spolu se spodním tlakem z VVV. Nosná konstrukce horního pláště může být z konstrukčního hlediska rozdělena na těžkou (ŽB deska, skládané stropy) nebo lehká (dřevěná nebo ocelová nosná konstrukce s podkladní vrstvou – prkenné bednění, OSB desky nebo trapézový plech). Pro eliminaci kondenzace vzdušné vlhkosti na spodním povrchu horního pláště je doporučeno tepelně izolovat i horní střešní plášť na úroveň součinitele tepelného prostupu U = 1,5–2,7 W/m2K. 2. Větraná vzduchová vrstva (VVV) Přirozené proudění vzduchu ve větrané vzduchové vrstvě ovlivňuje: – sklon horního pláště – doporučeno min. 5 %, – půdorysná plocha střechy – s větší plochou je nutno zvýšit dimenzi VVV, – tloušťka větrané vzduchové vrstvy – s větší tloušťkou efektivita větrání roste, nepřekročitelné normou dané minumum: a) min. výška pro odvod difundující páry je 100 mm, při délce VVV do 10 m; na každý další 1 m délky se výška VVV zvětšuje o 10 %, b) min. výška pro odvod difundující páry i k odvedení zabudované vlhkosti je 250 mm, při délce VVV do 10 m; na každý další 1 m délky se výška VVV zvětšuje o 10 %, – velikost přiváděcích a odváděcích větracích otvorů – přiváděcí otvory min. 1/100 celkové plochy střechy; odváděcí otvory zvětšené ještě o 10 %, – tvar přiváděcích a odváděcích větracích otvorů – ideálně průběžná štěrbina, – poloha přiváděcích a odváděcích větracích otvorů – přiváděcí otvory v nejnižším místě VVV, odváděcí v nejvyšším (využití komínového efektu), – vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů – max. 18 m; čím méně, tím lépe, – řešení krytí přiváděcích a odváděcích větracích otvorů – plochu krycích mřížek, sítěk či žaluzií nutno přičíst k ploše větracích otvorů, – tvar spodního povrchu horního pláště – čím členitější kolmo na směr proudění, tím je proudění vzduchu problematičtější, – relativní vlhkost vnitřního prostředí – s vyšší vnitřní vlhkostí je vhodné zvýšit dimenzi VVV, – ekvivalentní difuzní tloušťka dolního pláště – do skladby dolního pláště je vhodné vložit i vrstvu parotěsnou pro snížení difuze vlhkosti do VVV,

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202544