99 A safra! Ono se to t˘ká mé osoby. Copak jsem nûco rozbila? „Tady jsi, ty nezbednice. Polez ven dobrovolnû, nebo tû vytáhnu sama a pak uvidí‰!“ jeãela na mû a ‰ermovala mi pfied oãima vafieãkou. „Vidí‰, co mám v ruce? Tahle vafieãka mûla b˘t na vánoãku, abych to vykynut˘ tûsto dostala lehce z mísy ven. ProtoÏe jsi ho ale seÏrala, bude na tvÛj zadek! Polez!“ Dívala jsem se jí zpfiíma do oãí. To totiÏ nûkdy zabírá a protivník znejistí. „Netvafi se, Ïe jsi to nebyla ty, kdo to vyÏral. Kluci by se nûãeho takového ani nedotkli a dvojãata jsou mimina,“ hulákala dál. Pevnû jsem zaÈala drápy do koberce a zavfiela oãi. AÈ se stane co se stane, nevydám ze sebe ani hlásku. UÏ uÏ jsem na krku cítila její ruku, kdyÏ vtom se bytem ozvala dunivá rána a cinkot nûãeho kfiehkého. Dal‰í pohroma! Ale tentokrát v ní já nejedu. Ruka se z mého krku vzdálila, paní se zase pûknû postavila na v‰echny svoje nohy a ‰la pátrat po pfiíãinû toho rachotu. Nemusela ale dlouho. „Já se pfiece na to vyka‰lu, celá práce je v háji,“ pfii‰el z pokoje oznámit mÛj milovan˘ pán. „·u‰Àa, ta bídnice, vyskoãila v nestfieÏen˘m okamÏiku na vûtve stromku a povalila ho. V‰ude jsou stfiepy z ozdob,“ informoval a ‰el shánût ko‰tû a lopatku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202512