99 A safra! Ono se to t˘ká mé osoby. Copak jsem nûco rozbila? „Tady jsi, ty nezbednice. Polez ven dobrovolnû, nebo tû vytáhnu sama a pak uvidí‰!“ jeãela na mû a ‰ermovala mi pfied oãima vafieãkou. „Vidí‰, co mám v ruce? Tahle vafieãka mûla b˘t na vánoãku, abych to vykynut˘ tûsto dostala lehce z mísy ven. ProtoÏe jsi ho ale seÏrala, bude na tvÛj zadek! Polez!“ Dívala jsem se jí zpfiíma do oãí. To totiÏ nûkdy zabírá a protivník znejistí. „Netvafi se, Ïe jsi to nebyla ty, kdo to vyÏral. Kluci by se nûãeho takového ani nedotkli a dvojãata jsou mimina,“ hulákala dál. Pevnû jsem zaÈala drápy do koberce a zavfiela oãi. AÈ se stane co se stane, nevydám ze sebe ani hlásku. UÏ uÏ jsem na krku cítila její ruku, kdyÏ vtom se bytem ozvala dunivá rána a cinkot nûãeho kfiehkého. Dal‰í pohroma! Ale tentokrát v ní já nejedu. Ruka se z mého krku vzdálila, paní se zase pûknû postavila na v‰echny svoje nohy a ‰la pátrat po pfiíãinû toho rachotu. Nemusela ale dlouho. „Já se pfiece na to vyka‰lu, celá práce je v háji,“ pfii‰el z pokoje oznámit mÛj milovan˘ pán. „·u‰Àa, ta bídnice, vyskoãila v nestfieÏen˘m okamÏiku na vûtve stromku a povalila ho. V‰ude jsou stfiepy z ozdob,“ informoval a ‰el shánût ko‰tû a lopatku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202512
100 Sedly jsme si se ·u‰Àou do uctivé vzdálenosti od celé rodiny. Byl to hezk˘ pohled na nû. Svornû uklízeli a pak drhli i koberce, protoÏe na nich David objevil ztvrdlé kaÀky tûsta z m˘ch vánoãkov˘ch hodÛ. „Je‰tû Ïe jsme tu pohromu stihli uklidit pfied ‰ábesem,“ oddychl si David. „Teì uÏ jen zb˘vá vypráskat obûma uliãnicím koÏich a pak uÏ mÛÏe nastat ‰ábesov˘ ‰alom,“ pfiislíbil nበpán. Jedním chmatem si nás obû pfiisunul k sobû a jak ho znám – chtûl nás pofiádnû protfiepat za kÛÏi. „Co to tady smrdí?“ zdû‰enû pronesla paní. „Nepfiihodilo se ti, Lilinko, nûco? Nebo, ·u‰nilko, snad tobû?“ Sebûhli se k nám a okukovali na‰e pozadí. Jen se dívejte, ale máme je v pofiádku. Ten puch patfií jinému zafiízení. „Proboha,“ vykfiikla moje paní, „já zapomnûla na troubu!“ KdyÏ vyndala plechy, mûly barchesy barvu sousedovic kocoura z chalupy. Je ãern˘ jako noc bez úplÀku. Ano. Barchesy byly na uhel. Vanilkové rohlíãky a medvûdí pracky, na které jsem se já osobnû nejvíc tû‰ila, vypadaly jako ãerstvû spadlé saze. Holt nemÛÏu mít v‰echno.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202512
101 Středa, 25. ledna Ten leto‰ní nov˘ rok je nûjak hned od zaãátku nároãn˘. MÛj pán prohlásil, Ïe kdyÏ je nás teì víc, musí se poohlédnout po vût‰ím poãtu soukrom˘ch ÏákÛ. Chvíli jsem si myslela, Ïe budu jako taky ‰etfiit – tfieba seÏeru po rodinû zbytky, co nedojí, a tím moje pravidelné su‰ené ãudlíky nepÛjdou tak rychle na odbyt. Pak jsem to ale zavrhla. Houby! KdyÏ mû chtûli, tak aÈ se snaÏí. Ale moje paní mûla nápad. Dá do rÛzn˘ch novin inzerát a to by v tom byl ãert, aby se u nás neobjevili varhandychtiví Ïáci! A aby ty davy víc nalákala, pfiipsala je‰tû vûtiãku, Ïe je jako u nás klidné, studijní a tvÛrãí prostfiedí. SloÏila jsem si zadní packy pod sebe kfiíÏem, abych mûla lep‰í podpûru a ãekala na adepty pánovy varhanní ‰koly. Dnes se mûli totiÏ pfiedvést a ukázat, jestli nûco vÛbec umí. První zazvonil nûjak˘ mlad˘ muÏ. Hned jsem poznala, Ïe z toho nic moc nebude. Mûl totiÏ v obliãeji v˘raz, jako by k nám pfii‰el uãit on. „Tyto varhany jsou mechanické, tfiímanuálové,“ hlásal mÛj pán hrdû a oãekával údiv adepta. Asi jako „no né, a to máte tady doma?“. JenomÏe mlad˘ mistr pfiehoupl ledabyle jednu svou nohu pfies varhanní lavici, druhou k ní pfiitáhl, zabofiil tlapy do
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202512