je vybral náhodou, v pominutí smyslů. Ten člověk vzal zbraň, odjel do hor a ty čtyři popravil,“ prohlásil a otočil se k Ursule. „Použil pistoli, nebo pušku?“ „To se zatím nedá určit. Uvidíme, co nám k tomu povědí v Umeå.“ Ursula svá slova doprovodila krátkým pohledem směrem k Torkelovi, kterému se zdálo, jako by schválně zdůraznila slovo Umeå. V tu chvíli se utvrdil v tom, že dnes v noci společnost mít nebude. Na druhou stranu tu ale budou déle než jeden večer… „Nehledě na to,“ prohlásil Sebastian a vstal, „náš vrah dobře ví, že pokud se nám podaří odhalit totožnost těch čtyř, zvyšuje se tím riziko, že ho dostaneme.“ „Ano, to já vím, ale Holanďané nám zase poskytují vcelku přesný časový rámec,“ trval na svém Billy, který se nehodlal jen tak vzdát. „A to nám pomůže určit totožnost i těch ostatních, které jsme tam našli.“ Sebastian jeho argument v duchu zvážil a musel uznat, že na tom něco bude, ale nechtěl nechat Billyho zvítězit. Ne teď. Pokrčil rameny, aby jeho postřeh zlehčil. „Buď udělal chybu a my tím pádem máme štěstí, nebo to znamená, že nám určení doby, kdy je pohřbili, bude úplně k ničemu.“ „Nemůže to být k ničemu. Kolik rodin s dětmi se ztratilo v říjnu 2003?“ „Zatím nevíme o nikom.“ „Tady prozatím končíme,“ prohlásil Torkel a vstal, aby svá slova podtrhl. „Dneska večer už k ničemu nedospějeme a zítra máme práci.“ Přelétl pohledem pět svých kolegů v místnosti. „Nejdůležitější je určit totožnost těch čtyř. Pokud ten případ chceme vyřešit, musíme zjistit, kdo ti lidé byli.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202364