Syndrom rizikového chování v životě dospívajících
je pro dospívajícího normální. A stejně tak normální je nemít ujasněné životní cíle. Společenské změny ve druhé polovině 20. století, které podnítily rozvoj subkultury mládeže: •• vysoká mobilita obyvatelstva, •• hodnotová a názorová pluralita společnosti, •• důraz na rozvoj individuality, •• dlouhodobá a specializovaná profesní příprava, •• demokratizace společenského a rodinného života, •• nové pojetí ženské a mužské role, sexuality a partnerských vztahů, •• oslabení rodinných vazeb a posílení vrstevnických vztahů a vlivu školy, •• vznik propracovanější a přísnější legislativy na ochranu dětí a mládeže (tresty, studium – přídavky, rodiče musí dítě ze zákona živit do 26 let…). Drogy zdaleka nezasáhnou jen děti, které jsou na první pohled ze sociálně slabé či dysfunkční rodiny. Z našich zkušeností pouze zhruba 65 % drogou ohrožených dětí pochází z rodin evidentně dysfunkčních či jinak sociálně hendikepovaných. Proto je při vyšetření tak důležité precizně odebrat rodinnou anamnézu, udělat si obrázek o vztazích v rodině, formách řešení konfliktů, mezigeneračních vazbách, zlomových okamžicích života rodiny, vzpomínkách na dřívější období dětství, o podílech na výchově, o vývojových aspektech atd. Lze rozlišit čtyři základní typologie dysfunkčních rodin (Matějček Z., 1989): 1. Nadměrná výchova s přehnanou péčí Je to výchova ochraňující, vedoucí k nesamostatnosti a bázlivosti dítěte. Rodiče jsou úzkostliví, hyperprotektivní. 2. Perfekcionalistická výchova Rodiče mají na dítě příliš vysoké nároky, promítají do něj vlastní přání bez ohledu na to, zda je dítě schopné jejich nároky a přání zvládnout. Dítě je přetěžováno, může docházet k rozvoji neurotických poruch a k poruchám chování. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202186