97
Dotkni se osudu
energie po celou dobu, co jsme spolu...,“ zarazil se, jak hledal vhodný výraz. Zlobil se na sebe, že se cítí tak hloupě a bezradně. „Prostě to pro ně bylo jiné než s normálním mužem. Řekl bych o hodně lepší, silnější,“ vysvětloval dál a působil velmi arogantně. „To proto, že ses s nimi nespojoval jen fyzicky, že? Vstupoval jsi přitom i do jejich myslí.“ Chápala jeho podstatu tak dobře, až ho to děsilo. Chvíli trvalo, než se zmohl na odpověď: „Spíš jsem je nechal, aby se prolnuly. Ony cítily, co cítím já, a já zase vnímal jejich emoce, když jsem z nich čerpal energii.“ „To musí být velmi silný zážitek.“ Na konci věty se Saffron zachvěl hlas a to mu pomohlo znovu nasadit domýšlivý tón, když odvětil: „To určitě byl. Všude mě pak pronásledovaly, neustále mě hledaly. Už nikdy pak nebyly šťastné. Nikdo se nevyrovná andělovi.“ Saffron sklopila oči, než se odvážila zeptat: „A mě jsi takového osudu ušetřil z jakého důvodu?“ Svou otázkou vzala Nakirovi vítr z plachet, přestože ji mohl očekávat. Jeho bublina arogance splaskla, ačkoli se tomu bránil, a upřímně přiznal: „S tebou je to jiné, Saffron. Jak jsi řekla, oba jsme osamělí a ve společnosti toho druhého se cítíme dobře.“ Když na něj opět utrápeně pohlédla, sevřelo se mu hrdlo a jeho hlas zněl trochu přiškrceně: „Vlastně víc než dobře.“ Zaklel, prudce vstal a ušel pár kroků směrem od ní a zase zpět, aby se uklidnil. „Ty jiné ženy pro mě nic neznamenaly, tak je to,“ vychrlil ze sebe, jako by měl strach, že brzy najde sílu to před ní utajit. „Bylo to jen další něco, co jsem chtěl a co jsem si prostě vzal. Některé jsem svedl normálně, jiným jsem našeptával. Použil jsem je, vysál je, zlomil jim srdce a asi ukradl i kousek duše a pak jsem je odUkázka elektronické knihy, UID: KOS202128