97
Dotkni se osudu
energie po celou dobu, co jsme spolu...,“ zarazil se, jak hledal vhodný výraz. Zlobil se na sebe, že se cítí tak hloupě a bezradně. „Prostě to pro ně bylo jiné než s normálním mužem. Řekl bych o hodně lepší, silnější,“ vysvětloval dál a působil velmi arogantně. „To proto, že ses s nimi nespojoval jen fyzicky, že? Vstupoval jsi přitom i do jejich myslí.“ Chápala jeho podstatu tak dobře, až ho to děsilo. Chvíli trvalo, než se zmohl na odpověď: „Spíš jsem je nechal, aby se prolnuly. Ony cítily, co cítím já, a já zase vnímal jejich emoce, když jsem z nich čerpal energii.“ „To musí být velmi silný zážitek.“ Na konci věty se Saffron zachvěl hlas a to mu pomohlo znovu nasadit domýšlivý tón, když odvětil: „To určitě byl. Všude mě pak pronásledovaly, neustále mě hledaly. Už nikdy pak nebyly šťastné. Nikdo se nevyrovná andělovi.“ Saffron sklopila oči, než se odvážila zeptat: „A mě jsi takového osudu ušetřil z jakého důvodu?“ Svou otázkou vzala Nakirovi vítr z plachet, přestože ji mohl očekávat. Jeho bublina arogance splaskla, ačkoli se tomu bránil, a upřímně přiznal: „S tebou je to jiné, Saffron. Jak jsi řekla, oba jsme osamělí a ve společnosti toho druhého se cítíme dobře.“ Když na něj opět utrápeně pohlédla, sevřelo se mu hrdlo a jeho hlas zněl trochu přiškrceně: „Vlastně víc než dobře.“ Zaklel, prudce vstal a ušel pár kroků směrem od ní a zase zpět, aby se uklidnil. „Ty jiné ženy pro mě nic neznamenaly, tak je to,“ vychrlil ze sebe, jako by měl strach, že brzy najde sílu to před ní utajit. „Bylo to jen další něco, co jsem chtěl a co jsem si prostě vzal. Některé jsem svedl normálně, jiným jsem našeptával. Použil jsem je, vysál je, zlomil jim srdce a asi ukradl i kousek duše a pak jsem je odUkázka elektronické knihy, UID: KOS202128
98
Martina Wolfová
hodil a šel dál. Bylo jich hodně, Saffron, a se všemi jsem jednal stejně odporně. Na tobě mi ale záleží a nechci být takový.“ „Takže jsi mě od sebe odehnal, protože ti na mně záleží,“ shrnula si pro sebe tiše. „Jo, tak nějak. Už mi chybí jen svatozář,“ ušklíbl se sarkasticky a znovu dopadl na lavičku. „Mně na tobě taky moc záleží, Nakire,“ přiznala se po chvíli mlčení. „O to je to horší, Saffron,“ prohlásil popravdě. „Už tak jsem v pokušení a ty mi to ani neztěžuješ. Jsem prostě ukázkový padlý anděl, nakloněný všelijakým svodům a dostatečně zkažený, abych se nesnažil jim odolat.“ Jeho hlas zněl hořce, byl plný opovržení. „To není pravda, Nakire. Už dvakrát jsi mě sám před sebou ochránil. Pokud to tedy nebylo víckrát,“ přerušila ho nejistě. Jeho provinilý pohled jí prozradil, že to víckrát rozhodně bylo. „Nevěděla jsem, že... Co můžu udělat, abych...,“ zakoktala se při tom zjištění. „Stačí, když mi to nebudeš tak ulehčovat, Saffron,“ poradil jí sklesle. „Nevím, jestli to dokážu,“ přiznala a začervenala se. „No, stejně asi moc neovlivníme, jak to skončí,“ ucedil náhle chladně skrze zaťaté zuby. Musím ji přece nějak odradit, prolétlo mu zoufale hlavou. „Co tím myslíš?“ zarazila se. „Zapomínáš, že všechno řídí on,“ ukázal prstem k nebi a mračil se. „Takový alibismus,“ zavrtěla nevěřícně hlavou. „Prý alibismus. Tak to prostě je, človíčku,“ ušklíbl se cynicky a pohrdavě si odfrkl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202128
99
Dotkni se osudu
„Jestli mě chceš tímhle svým hnusným chováním odehnat,“ začala, ale on si přečetl její myšlenky a dokončil za ni: „Tak se ti to tedy daří, Nakire.“ „Jak ses mohl opovážit!“ obořila se na něj. Lhostejně pokrčil rameny a založil si ruce na hrudi. „Můžeme se už konečně začít bavit o tom, proč jsem s tebou chtěl mluvit, nebo tě příliš rozptyluji?“ zeptal se namyšleně. „Zase si tolik nefandi!“ odsekla zlostně. „O co jde?“ „Chci mluvit o tom tvém snu o krysách,“ odpověděl klidně a pak ještě upřesnil: „Vlastně chci tvé svolení k tomu, abych ti mohl vstupovat do snů.“ Saffron zalapala po dechu a vymrštila se z lavičky. „Ne!!! Ty ses asi pomátl nebo co. To nedovolím!“ vykřikla rozzuřeně, až se několik kolemjdoucích překvapeně otočilo. „Prosím tě, uklidni se!“ okřikl ji ostře. „Přestaň dělat scény a posaď se. Udělám to, i když mi to nedovolíš, ale chtěl jsem ti ponechat aspoň zdání možnosti volby.“ Jeho slova na ni zapůsobila, jako by ji udeřil do tváře. Zůstala stát s otevřenou pusou a nevěřícně na něj zírala. Její pohled se mu propaloval hluboko do duše a zraňoval ho víc než cokoli, čím doposud prošel. Proč je to tak těžké být dobrý, Otče, ptal se v duchu nešťastně. „To tě ani nezajímá, proč to chci udělat?“ pokračoval ve své roli domýšlivého idiota. „Ne, nezajímá. Jistě pro to máš nějaké ušlechtilé důvody, které mi teď sdělíš tím svým andělským hlasem, a já na to okamžitě přistoupím, protože, kdo by ti odolal, že?“ zašeptala bolestně. „Neuvidím tam nic, co bych už nespatřil tisíckrát,“ zmírnil svůj tón, aby ji neodradil úplně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202128