102
ČESKÁ HUDEBNÍ AVANTGARDA
Obrázek 6.2: Zleva: Wilhelm Grosz, Ernst Křenek, Phillip Jarnach, Alois Hába. V Donaueschingen 1921. (21)
Dvacátá léta Alois Hába zcela zaplnil teoretickým zdůvodňováním tvůrčích pravidel, promýšlením notace, komponováním neprogramní hudby (klavírní suity, 1924–1928) a realizací nových nástrojů a hry na ně (4x principem čtvrttónového klavíru, 2x čtvrttónového harmonia, čtvrttónového klarinetu, trubky atd.) Než byl nezbytný nový klavír postaven, reprodukovala se čtvrttónová klavírní literatura na dvou klavírech s laděním rozdílným o čtvrttón. Počátkem třicátých let byl Alois Hába v české hudbě zjevem už zcela vyzrálým, s vítězstvím v mnoha sporech, a ovšem s nezmenšenou vitalitou. Pokrok je patrný v jeho původní antroposofické filozofii, hledající sociální spravedlnost, v nejzazší formě i v mystické představě možností křesťanského humanismu. V symfonické tvorbě je to nejpřesněji formulováno v půltónové Cestě života. Prohloubení sociální krize přivedlo Hábu nejednou na krajně levá stanoviska, vyjádřená spoluúčastí na akcích komunistické strany a v proklamacích uveřejněných v tisku této strany. Z té doby je i půltónová opera Nová země
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS202029