Matka zavrtěla hlavou. Já jsem to měla jednoduché, pronesla. Jestli kluka naučíš o hurikánech jen to, jak to vypadá v oku bouře, nikdy nebude vědět, co má dělat, když mu vítr serve střechu nad hlavou a déšť zničí všechny věci. Kugel na ni chvilku zíral. O čem to sakra mluvíš? zeptal se jí. Mluvím o životě, odpověděla matka. Mluvíš o smrti, řekl Kugel. A jaký je mezi tím rozdíl? otázala se matka. Rozumná argumentace na matku moc nazabírala, a tak se Kugel často odvolával na emoce. Přestože se dokázala projevovat velmi destruktivně, věřil Kugel, že Jonáše hluboce miluje a jeho blaho je pro ni na prvním místě. Vystrašíš ho, řekl Kugel a zadíval se jí hluboko do očí. Někdo to musí udělat, odvětila matka. Hana šla k matce a pomohla jí sebrat fotografie ze země. A potom Kugel spatřil, mezerou mezi krabicemi za Hanou, žluté kalné oko Anne Frankové. Měli bychom připravit večeři, navrhl Kugel. Matka nahlas vzdychla nad výstřižkem v ruce a zavrtěla hlavou. Bylo to už ikonické vyobrazení vězňů z koncentračního tábora v Buchenwaldu, kteří leželi jeden na druhém naskládaní na dřevěných prknech sloužících jako patrové postele. Tvůj bratranec Alex, řekla. Co si Kugel pamatoval, visela zvětšenina této fotografie na zdi v obývacím pokoji a matka občas ukázala na jednoho z vězňů – na toho mladého, který si hlavu místo polštáře podložil plechovou miskou, nebo na toho na dolní pryčně, který měl oči zapadlé jak mýval – zavrtěla hlavou a prohlásila: Chudák bratránek Alex. Nebo: Ach, drahý strýček Morris. Či: Mně se tak stýská po dědečku Solomonovi – máš jméno po něm, Sole. Kugel vrhl letmý pohled na Anne Frankovou. /102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201994