Zakletá říše (Ukázka, strana 99)

Schillera, Ivea i další manažery, kteří stáli poblíž čela sálu.

Jestli už byli v místnosti, kdo bude celé té ceremonii velet?

Očekávání narůstalo, když ztmavla světla a z reproduktorů začal příst hlas George Harrisona. Zpíval skladbu „Here Comes the Sun“. Pak vyšel Jobs. „Chvilku jsme na tom produktu pracovali a já jsem si to prostě dneska nechtěl nechat ujít,“ řekl poněkud ostýchavě do všech těch ovací a potlesku.

Protože se povídalo, že Jobsovi nezbývá moc času, dorazili významní hodnostáři, kteří ho chtěli naposledy vidět. Přijel spoluzakladatel Googlu Larry Page, aby si nechal poradit, jak být dobrým výkonným ředitelem. Přijel Bill Clinton a hovořil o americké politice na Blízkém východě. Bill Gates s ním strávil v květnu víc než tři hodiny, během nichž vzpomínali a diskutovali o budoucnosti vzdělávání. Volal mu i výkonný ředitel Sony Howard Stringer, informoval ho o možných medikamentech, které by podle jeho názoru mohly být užitečné.

Jobs se konečně smířil se závažností své diagnózy. Lidem vykládal, že se prostě snaží nějak se vypořádat s rakovinou. Byl jedním z prvních dvaceti lidí na světě, kteří měli kompletně sekvenovanou DNA, takže lékaři mohli určit specifické medikamenty za účelem cílené terapie. „Ty léky fungují skvěle a potom to přestane,“ vysvětloval jednomu ze svých přátel. „Pak chvilku trvá, než najdou jiný lék.“ Jobs měl dobré a špatné dny. Pro jeho přátele byly jeho zdravotní výkyvy děsivé. Ive byl viditelně rozrušený, v Jobsově domě pobýval, co nejvíc to bylo možné. Jeho nemoc Ivea trápila tolik, že kontakt s ním Jobse vyčerpával. Cook ho navštěvoval často, ale byl klidný – zaměřoval se na podnikání a prozrazoval minimum emocí. Svého šéfa chodil navštěvovat i ředitel iTunes Eddy Cue – byl jediný, kdo Jobse označoval slovem Boss – a vracel se otřesený. Jobs ho objevil, když ještě nic neznamenal, a svěřil mu obrovskou odpovědnost. Cue měl toho muže upřímně rád a nepokoušel se to skrývat. „Zrovna jsem se vrátil od Bosse,“ řekl po jedné z návštěv. „Není na tom dobře.“ ZAKLETÁ ŘÍŠE | 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201812

„Ale už se z toho jednou dostal, už se z toho jednou dostal, už se z toho jednou dostal,“ opakoval, jako kdyby se sám sebe snažil přesvědčit. Vypadalo to, jako kdyby si celý ten rozhovor mnohokrát přehrával v hlavě. „Ten chlap je jako kočka.

Má devět životů. Ještě jich pár zbývá. Bosse nemůžeme nikdy odepsat.“ Když Apple na počátku června pořádal konferenci WWDC, nahlásil už dopředu, že se Jobs zúčastní. Fandové Applu přicházeli do sálu do tónů předem pečlivě vybrané skladby – „I Feel Good“ Jamese Browna. Na okamžik se v části publika probudila naděje. Uvidí zdravějšího Jobse? Když hudba utichala, konečně přišel na jeviště a dostalo se mu dlouhého potlesku vestoje. „Mám vás rád!“ zavolal někdo. „Díky,“ odpověděl a usmál se. Zdvihl obočí a ukazoval na ty lidi v obecenstvu, které poznal. „Vždycky to pomáhá a moc si toho vážím.“ Vypadalo to, že má radost, když tu může být, ale jeho přítomnost na pódiu byla viditelně krátká. Stejně tak vypadal děsivě hubeně. A to diváci netušili, že má Jobs dvě košile a termální spodní prádlo.

Následujícího večera se Jobs objevil v městské radě v Cupertinu. Měl už naplánováno, že pojede na koncert U2 do Oaklandu, ale místo toho se rozhodl odhalit své plány na nový areál firmy. Minulou zimu se mu nepodařilo obejít státními orgány stanovený proces, a tak chtěl Jobs oznámit projekt formálně veřejnosti. Už jednou zrušil svou účast na zasedání rady téhož roku na počátku jara a nechtěl ji rušit znovu. Chtěl to být on, kdo jim prodá tenhle nápad. Nové sídlo bylo oslavou jeho úspěchu. Dokonce i umístění – bývalé pozemky firmy, kterou obdivoval, když byl malý – bylo symbolické. „Apple se rozrůstá jako plevel,“ začal Jobs a vysvětloval, že současné sídlo firmy pojme jen čtvrtinu z dvanácti tisíc zaměstnanců, které v dané oblasti má. Pak se Jobs snažil posluchače okouzlit vyprávěním o tom, že Apple má kořeny v Cupertinu a co pro něj ta oblast znamená. Následně ukázal ztvárnění nového areálu s obrovskou kulatou budovou.

102 | TANEC NA LISTECH LEKNÍNU Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201812

„Je to, jako když přistane malá vesmírná loď, ale o to právě jde.

Uprostřed má nádherné nádvoří, ale to není všechno,“ říkal a chlubil se křivkami stavby. „Na té budově není rovný kus skla.“ Jobs chtěl provést na 80 procentech pozemků terénní úpravy.

Pod zemí mělo být vybudováno velké parkoviště. Chtěl zdvojnásobit počet stromů. „Najali jsme si jednoho ze špičkových dendrologů ze Stanfordu, který je velmi dobrý, co se týče původních stromů z této oblasti,“ řekl jim. S ohledem na počátky Cupertina coby místa zaplněného vinicemi a ovocnými sady chtěl vysázet meruňky, jablka a švestky. Byla by zde také kavárna s kapacitou tří tisíc hostů, auditorium, fitness centrum a budova pro vědu a výzkum. Jobs vykreslil obrázek areálu jako k životnímu prostředí vstřícné zařízení, kde by si vytvářeli svou vlastní energii a jejich síť by fungovala jako záložní zdroj. „Myslím, že celkový dojem bude mnohonásobně lepší, než je teď se vším tím asfaltem,“ řekl Jobs. „Máme nakročeno k vytvoření té nejlepší kancelářské budovy na světě. Opravdu si myslím, že by se na to měli chodit dívat studenti architektury.

Až tak to podle mne bude dobré.“ Bylo to oslnivé představení, téměř každý zapomněl, že Jobs umírá. Byl tam jeden napjatý okamžik, když se Kris Wang, bývalý starosta, který byl teď členem městské rady, zeptal Jobse, jestli výměnou za schválení plánů poskytne městu Wi-Fi připojení zdarma. Odpověď připomněla starého Jobse. „Víte, já jsem prosťáček. Vždycky jsem si říkal, že my platíme daně a tyhle věci zařizuje město,“ řekl s předstíranou zdvořilostí. „Když se nám podaří zbavit se daňové povinnosti, moc rád vám zaplatím Wi-Fi připojení.“ Připomněl radě, že Apple je největším plátcem daní v Cupertinu. „Jestli to nebudeme moci postavit,“ řekl Jobs v narážce na nový areál, „budeme muset jet někam do Mountain View a naše současné lidi vezmeme s sebou. Tady to necháme ležet ladem a časem pozemky prodáme.“ Gilbert Wong byl z Jobse tak nadšen, že měl problém dát dohromady ucelenou větu. „Díky, pane Jobsi. Jsme opravdu nadšení, že označujete Apple za náš domov,“ řekl starosta na konci prezentace. Pravděpodobně chtěl říct, že je rád, že Apple označuje Cupertino za svůj domov.

ZAKLETÁ ŘÍŠE | 103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201812