6
Kardiologie pro obor ošetřovatelství Ke stanovení diagnózy je důležitá anamnéza. Základní vyšetřovací metodou je EKG, které provádíme v klidu, při potížích, při námaze (ergometrie). Na EKG v klidu nemusí být žádné diagnostické změny, někdy nacházíme obraz horizontálních depresí ST-úseku nebo jizvu po IM. Při bolestech se objevují horizontální nebo sestupné deprese ST-úseku, někdy se objeví negativní vlna T (hrotnatá, symetrická). K zobrazení koronárních tepen používáme koronarografické vy šetření.
6.5.1.2 Léčba Základem léčby je snaha o zlepšení prognózy pacienta a zmírnění jeho potíží. • Antianginózní léčba (betablokátory, nitráty, blokátory kalciového kanálu). • Antiagregační léčba (kys. acetylsalicylová, klopidogrel, tiklopidin). • Léčba rizikových faktorů (antihypertenziva, antidiabetika, hypolipidemika). • Intervenční léčba (PCI, stent). • Operační léčba.
6.5.2
Němá ischemie
6.5.2.1 Klinický obraz a diagnostika Němá ischemie je relativně častá u pacientů zcela asymptomatických nebo i u pacientů se známou anginou pectoris nebo po infarktu myokardu. Tyto pacienty můžeme odhalit náhodně pomocí EKG vyšetření, cíleně pomocí zátěžových testů u rizikové populace nebo pomocí Holterovy monitorace EKG. Nepřítomnost stenokardií neznamená lepší prognózu pacienta, na opak pacient může zemřít náhlou smrtí. Proto je důležité u vysoce rizikových pacientů cíleně pátrat po němé ischemii.
6.5.2.2 Léčba Léčba je stejná jako u anginy pectoris. Není ale jasné, zda cílená terapie zlepšuje prognózu pacientů. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201789