jo, gin, ten k hříchu svádí, to já vím, a rozpálí ji, nebude svoje celej den.“ Zdálo se, že ví, co slova znamenají, nebo že to alespoň vědí jeho tělo a hlas. Když dospěl k závěrečným veršům, začal kroutit zadkem a hlas mu ztěžkl trýznivou sexuální touhou. Tod a Homér zatleskali. Adore popadl provázek od plachetnice a oběhl dvorek. Hrál si na remorkér. Několikrát zahoukal, pak odběhl. „Je to ještě dítě,“ řekla paní Loomisová hrdě, „ale má velké nadání.“ Tod a Homér souhlasili. Viděla, že synek už opět zmizel, a rychle se rozloučila. Slyšeli ji, jak volá v křoví za garáží. „Adore, Adore!“ „Zvláštní ženská,“ poznamenal Tod. Homér vzdychl. „Uchytit se u filmu je asi těžké. Ale Faye je hrozně hezká.“ Tod jen kývl. O chvíli později se objevila Faye v nových květovaných šatech a klobouku se širokou střechou, a tentokrát vzdychl pro změnu Tod. Byla více než hezká. Zastavila se na prahu, rozechvělá, a přitom naprosto suverénní, a pohlédla do dvora k oběma mužům. Usmívala se nejasným poloúsměvem prostým jakékoli myšlenky. Všechno na ni bylo orosené a svěží, těkavé a provoněné, jako by se právě narodila. Tod si náhle ostře uvědomoval necitlivost a těžkopádnost svých nohou, uvězněných v mrtvé kůži, a lepkavě nemotorné ruce, svírající hrubý plstěný klobouk. Snažil se ze společné návštěvy kina vykroutit, ale neuspěl. Tušil, že sedět ve tmě vedle ní bude hotový očistec, a nemýlil se. Její absolutní soběstačnost ho dráždila k nesnesení a cítil neodolatelnou touhu prorazit ten hladký, nedotknutelný povrch jediným tvrdým úderem, nebo alespoň obscénním gestem. Začal uvažovat, jestli snad sám netrpí hlubokou, morbidní apatií, kterou tak rád zachycoval, když kreslil druhé. Třeba potřebuje svou citlivost vyprovokovat, a proto pronásleduje Faye.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201655