Nadzvednu se na loktech a ona vklouzne do vany ke mně a pustí horkou vodu. Nenamáhám se jí vysvětlovat, že to k ničemu není, že by nám voda připadala teplejší, jen pokud bychom teď vylezly a vrátily se teprve po připuštění. „Kdo je Serena?“ „Jedna holka.“ Snad vážně nečekala, že mi to bude stačit? Tohle je poprvé, kdy se BJ vyhýbá odpovědi. Chová se jako já. Ale fuj. Zkusím na to jít jinak. „Tys nikdy nikomu nedovolila zůstat do rána?“ „Ne-e. Se mi nechtělo.“ Lakonické odpovědi už mě dneska ráno začínají unavovat. „Poslechni, BJ, já ti neuteču. Vyřeším to. Bude to v pohodě.“ „Já vím,“ kývne. „Můžu ti umýt záda?“ Poslušně se obrátím. Přejíždí mi dlaněmi nahoru dolů po kluzké páteři, mydlinkami píše slůvka, která mám za úkol hádat. K… U… N… Skvěle jsem se bavila. Teď jdu pozdě do práce. To, že někoho milujete, poznáte ve chvíli, kdy vás začne štvát. „Kde máš BJ?“ Ruby u plotny. V kuchyni je nejšťastnější. A někdy taky nejsmutnější nebo nejvystresovanější. Ruby vaří pro uklidnění, pro lepší náladu, nebo aby zahnala vztek. Když jsem ve stresu já, promazávám panty, utahuju šroubky, měním těsnění. Od pohovky už nám doma nic nechřestí, neskřípe ani nekape. „Nepřespává tady. Vytvořila jsem jí excelovou tabulku s rozvrhem a ve čtvrtek večer má naordinované samostudium. Nechala se slyšet, že když jsem se teď do věci vložila já, konečně se jí podaří získat známky, které potřebuje. Chtěla by pokračovat ve studiu a jednou starověk vyučovat. Znáš to, předat štafetu dál. Pro její budoucí kariéru jsem prý dar z nebes.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201562