„Pověz mi o tom, Taito. Chci slyšet každý detail. Jak zdechla ta odporná obluda?“ Než jsem však stačil otevřít ústa, předešel mě Aton. „Věnuj mi prosím ještě jednou svou vznešenou pozornost, můj faraone.“ Hluboce se panovníkovi poklonil. „Tento příběh vyžaduje veškeré tvé královské soustředění. Náš poslední triumf nad hyksóským tyranem vstoupí do naší slavné vojenské historie. Budoucí generace o něm budou zpívat svým synům a tito synové zase svým synům. Žádám Vaše Veličenstvo, aby mi dovolilo uspořádat dnes večer slavnost pro všechny členy státní rady a královské rodiny. Takto patřičně oslavíme velký triumf a vzdáme zaslouženou čest vojenské akci, jaká zřejmě nemá v našich dějinách obdoby.“ „Máš pravdu, pane Atone. Taita mi předložil hostinu, kterou nemohu pozřít naráz. Je třeba si vychutnat každé sousto. A musím informovat státní radu o neuvěřitelném štěstí, které nás potkalo. Osm členů rady se momentálně zdržuje v mém paláci v Thébách, takže jsou po ruce. Pán Kratas jede ze severu hned za mnou a ty, Taito, a pán Aton jste tady. Můžeme svolat kompletní radu během tří nebo čtyř hodin.“ „Dost času na to, aby ses vykoupal a odpočinul si, můj faraone,“ poznamenal jsem a sjel pohledem po jeho zaprášeném oděvu. „Je to dobrá a poctivá špína, Taito, a zaplacená hyksóskou krví,“ usmál se na mě faraon. „Ale jako v mnoha případech máš i teď pravdu. Ať mi otroci ohřejí vodu pro koupel.“ Než se velká egyptská rada sešla v kompletním složení, třetí a poslední triréma byla vyložena a poklad v ní převážený zvážen. Formální oslava triumfu mohla začít před západem slunce. Odešel jsem informovat faraona a očekával, že bude odpočívat. Abych mu ušetřil cestu do paláce a návrat ještě před setměním, přikázal jsem, aby mu byla k dočasnému obývání 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201417
vybavena pohřební komora jeho otce. Tělo v ní nebylo nikdy uloženo, takže ji neposkvrnil dech smrti. Bylo to tiché, chladné místo, dobře větrané průduchy vyvrtanými z povrchu přes skalní masiv. Sloužící mu tam připravili lože a rozložili všechno jeho přenosné vybavení, které si vozil do války. Kdepak odpočívat. Faraona jsem našel plně bdělého a pozorného. Přecházel po komoře a diktoval depeše třem svým asistentům. Na sobě měl čistou uniformu, přes kterou nosil vyleštěný bronzový náprsní plát vykládaný zlatem. Vlasy měl čerstvě umyté a nakadeřené. Byl stejně hezký, jako byla jeho matka krásná. Když jsem se před ním chystal pokleknout na jedno koleno, položil mi ruku na rameno a zarazil mě. „Ne, Taito,“ vyplísnil mě. „Mám v úmyslu tě velmi brzy povýšit do šlechtického stavu a jmenovat členem mé osobní rady. Už přede mnou nesmíš klečet.“ „Faraon je příliš velkomyslný. Takovou poctu si nezasloužím,“ protestoval jsem nesměle. „Samozřejmě že si ji nezasloužíš,“ souhlasil. „Dělám to jen proto, abych ti zabránil neustále přede mnou klekat a zase vstávat. Při zarostlém nehtu na Sutehově palci, jak by řekl Kratas, přísahám, že se mi z toho točí hlava. Postav se zpříma a předlož mi celkový přehled pokladu, který jsi pro mě získal.“ „Slíbil jsem ti šest set laků stříbra, můj faraone, ale do tohoto množství chybí dvacet laků.“ „To stačí. Je to víc než dost, abych získal nazpět celé království a ty aby sis udržel hlavu na krku.“ Královský smysl pro humor bývá občas poněkud zvrácený. „Shromáždili se již ostatní členové státní rady?“ „Do jednoho, včetně pána Kratase, který přijel před hodinou.“ „Odveď mě k nim.“ Když jsme prošli bránou hrobky, okamžitě jsem postřehl rozsah a přepych slavnosti, kterou Aton na mou počest uspořádal. Faraon mě provedl řadami královských gardistů 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201417
v kompletních ceremoniálních uniformách do velkého stanu vztyčeného na břehu kanálu. Čekal tam na nás celý královský dvůr, který nás nyní vítal. Samozřejmě nechyběla královská rodina: dvě faraonovy sestry, dvaadvacet manželek a sto dvanáct konkubín. Následovali vznešení pánové, generálové faraonových vojsk, členové státní rady a jejich nejbližší asistenti. K mému uvítání se prostě shromáždili všichni muži a ženy v Egyptě, jimž se faraon nebál svěřit tajemství mínójského pokladu. Všichni přítomní vstali jako na povel a muži vytasili meče, aby vytvořili slavnostní loubí, pod nímž jsme s faraonem prošli. Ve stejné chvíli zazněl triumfální pochod, který hrál početný orchestr složený z louten a trub, usazený v poušti dál od stanu. Chvíli trvalo, než jsme s faraonem došli k místům pro nás připraveným. Každý přihlížející se mě chtěl dotknout, stisknout mi ruce a zasypat mě komplimenty a chválou. V krátkých rozestupech stály podél stěn stanu objemné džbány vína, každý z nich vyšší než dospělý muž. Když se konečně celá společnost usadila, sloužící rozlili červené víno ze džbánů do velkých pohárů a první z nich postavili před faraona. Odmávl je stranou. „Taita je ten, na jehož počest jsme se sešli. Naservírujte mu víno, nechť je první, kdo se napije.“ Každé oko ve stanu se na mě upíralo, když jsem vstal a pozvedl pohár k panovníkovi. „Čest a sláva velkému faraonovi! Ztělesňuje náš pravý Egypt. Bez něj a bez Egypta jsme pouhý prach a naše ubohé snažení není ničím.“ Přiložil jsem pohár k ústům a dlouze se napil. Vznešení pánové a dámy povstali a provolávali mé jméno. I faraon se usmíval. Vycítil jsem, že čím méně toho řeknu, tím mě budou mít raději, takže jsem se poklonil faraonovi a posadil se. Faraon se nade mnou vztyčil a položil mi pravou ruku na rameno. Pak promluvil čistým a silným hlasem, který se nesl do každého rohu velkého stanu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201417