„Jo, promiň. Zdálo se mi, že přišla Nara, tak jsem se šla kouknout. Byla celou noc pryč.“ „Kam šla?“ „Nevím přesně. V Dormu se rozpoutaly nějaké rvačky a v ulicích není bezpečno. Lidé se rozdělili na dvě strany a bojují proti sobě. Jedni jsou pro válku, druzí pro vyjednávání. A Nara se jako zástupce svého strýčka snaží situaci nějak řešit.“ „To je hrozné. Nikdo nám o tom neřekl.“ „Jak by vám to asi mohl někdo říct? A vůbec, máte dost svých vlastních problémů.“ „Myslel jsem, že tam budeš v bezpečí,“ řekl Adam sklesle. „Nic mi nehrozí. Nedělej si starosti… Jenom…“ „Co jenom?“ „O nic nejde. Měla jsem takový nepříjemný sen.“ „Jaký sen?“ „Fakt o nic nejde.“ „Tak jaký sen?“ Adam snům sice nevěřil, ale přál si Evku aspoň uklidnit. „Zdálo se mi o Neitovi.“ Adam se zamračil. „Pořád mě v tom snu pronásledoval a něco po mně požadoval. A po tobě taky!“ „Byl to jenom sen,“ povzbuzoval ji vlídně. „On přece neví, že tu jsme. A i kdyby, Nara by ho nikdy do domu nepustila. A o mě se nemusíš bát už vůbec. Pochybuju, že by se mě Neit vydal hledat sem do hor.“ „Ano, já vím. Nebudu na to myslet.“ „Dobře, tak se opatruj. Ozvu se zítra.“ „V Ianiloru zavládl zmatek,“ oznámil Gaskon a odhodil sadarion do batohu. Deqel s Adamem k němu zvedli hlavy. Tušili, že zprávy, které dostal od Sylbarana, jsou tentokrát vážnější než jindy. „Posel z Gruzaru dorazil do Tary a přednesl králi a zarům požadavky své země.“ „A?“ zeptal se Deqel. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201407
„Je to horší, než jsem si myslel. O dost horší. Král Dravigon žádá od Ianiloru za závazek míru severní podhorskou část království až po Morejský les.“ „Cože?!“ zhrozil se Deqel. „To znamená Dorm?“ zeptal se Adam tiše. „Ano. To znamená Dorm, Salver, Olmion a mnoho dalších měst a vesnic.“ „Proč zrovna tuhle část?“ Gaskon si ztěžka sedl a zahleděl se do země. „Je to pro ně velmi výhodné území. Najdou tu dost dřeva a doly plné drahých kamenů, a navíc se tahle část rozkládá daleko od Tary, takže sem oko krále nevidí tak ostře.“ „Jak si to ti ničemové mohli dovolit!?“ Deqel zaťal pěsti. „Co je to za návrh? Vzít Ianiloru takový velký a bohatý kus země. Chtějí Miagina vyprovokovat? Chtějí, aby na tu jejich válku přistoupil?“ „Dravigon je chamtivý, ale není hloupý. Ví, že nemůže vstoupit s Ianilorem do války bez dostatečného důvodu. Celá staletí králové Gruzaru při převzetí koruny slibují, že budou žít s ostatními zeměmi, zvlášť pak s Ianilorem, v míru. Stejně je tomu u nás. Porušení Mírové smlouvy může mít za následek dlouhou a ničivou válku, ve které by mohla vymřít celá lidská rasa. Tak nám to říkal Teodorik.“ „No vidíš. Tak proč o ni usilují?“ nechápal Deqel. „Oni o ni ale přece neusilují. Chtějí dřevo a spoléhají na to, že jim ho Miagin za takových podmínek dá.“ „To jsou bídáci! Co bude Miagin dělat?“ „Nevím. Předpokládám ale, že se bude rozhodovat dlouho. A mezitím se lidé v Ianiloru pobijí navzájem. Každopádně to není naše starost. Alespoň prozatím,“ řekl Gaskon. „Proto bych byl rád, kdybychom se těmito zprávami nenechávali vyvést z klidu. Máme vlastní starosti a není jich zrovna málo.“ Deqel i Adam mu to odkývali. Stejně nebyli v pozici, aby mohli královo rozhodnutí nějak ovlivnit.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201407
20 Střet s grimony Postupovali rychle a ostražitě. Někde před sebou tušili grimonskou osadu a neradi by na ni narazili nepřipravení. Bylo krátce po poledni. „Pss,“ stáhl náhle Deqel Adama a Gaskona mezi křoví. „Vidíte je?“ Na dohled před nimi se srocovalo asi dvacet statných chlupatců. „Pojďte za mnou a držte se v zákrytu.“ Deqel se přikrčil a vykročil podél nízké tmavé skály a Gaskon s Adamem pospíchali za ním. Brzy se dostali do úkrytu. Vtom za sebou Adam ucítil pohyb. To snad ne! Grimon. Běžel za nimi s ohromným mečem v ruce a už je skoro doháněl. „Pozor!“ křikl Adam a tasil svou zbraň. Ve stejném okamžiku zavadil nohou o kámen a ztratil rovnováhu. Upadl na skalnatém podloží těsně před běžícího grimona a čelem mu projela ostrá bolest. Na chvíli úplně přestal vnímat okolní svět. Au! Moje hlava… Pokusil se otočit na záda a otevřít oči. Deqel a Gaskon se nad ním skláněli. Bylo už po boji a zneškodněný grimon ležel na zemi asi tři metry od nich. „Jak ti je?“ zeptal se Deqel. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201407