připomínala spíš hlubokou studnu než mýtinu. Vystoupat z ní byla nejnebezpečnější část úniku. Riziko se znásobovalo tím, že to musel provést rychle. Tým naváděný satelitem zkrátil vzdálenost od mýtiny na polovinu za necelou minutu. Zhruba za dalších padesát vteřin budou přímo pod Black Hawkem a budou střílet vším, co mají k dispozici. Dryden dělil pozornost mezi stromy a družicové zobrazení. Zvýšil rychlost stoupání, nakolik si jen troufl – a pak přidal ještě deset procent. Bylo to rozumné riziko: možnost nárazu do stromů, když bude stoupat příliš rychle, proti jistotě, že ho sestřelí, bude-li stoupat příliš pomalu. Naklonil se dopředu a pokoušel se zahlédnout vrcholky stromů. Dalo se to těžko odhadnout, ale počítal, že mu zbývá ještě nějakých dvacet metrů. Na displeji viděl, že tým je v tu chvíli asi padesát metrů od mýtiny. Dryden si všiml loga štítku s údaji v levém dolním rohu družicového zobrazení: „SAT-A LPH A-MIR A NDA 21.“ Miranda. V době, kdy odcházel ze služby, se už šuškalo o projektu s tímto názvem, tehdy ještě na rýsovacích prknech. V tom okamžiku displej satelitu zčernal. „Myslím, že jsme to neměli vidět,“ řekla Rachel. „Buď ráda, že nedokážou odstavit motory. To zvládne příští model.“ Právě se kolem nich propadaly dolů koruny stromů. Jejich nejvyšší větve zůstaly pozadu a Black Hawk byl najednou volný nad lesem. Baldachýn sekvojí klouzal v měsíčním světle pryč k základně hory jako hrubý koberec. Dryden zatlačil páku dopředu a cítil, že stroj zareagoval náklonem. Tehdy začaly létat první střely. Znělo to jako krupobití bušící do opancéřovaného spodku vrtulníku. Kov ihned začaly zasypávat četné ohnivé stružky. Rachel vykřikla. Jeden z reflektorů se roztříštil a něco u ocasního rotoru zaskřípalo, ale výstražný panel zůstal němý. Zdálo se, že to trvalo deset vteřin, ale pravděpodobně to nebylo víc než dvě, než vrtulník v reakci na náklon vyrazil vpřed. V poslední chvíli než opustil vzdušný prostor nad
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201397
ýtinou, prasklo pravé přední okénko a Rachel ostře vyhekm la – mimovolný zvuk, který neměl nic společného se strachem. Dryden takové zvuky slýchával i od mužů. Kontrolnímu panelu věnoval jen nezbytnou pozornost, aby udržel Black Hawk ve stoupání a vytyčeném směru nad lesem, rozsvítil světla v kabině a obrátil se k Rachel. Oči měla rozšířené a tiskla si levou paži druhou rukou k boku. Tam, kde se paže dotýkala, byla samá krev.
KAPITOLA SEDMNÁCT BYLI TEĎ NAD OTEVŘENOU KR AJINOU deset minut na západ od místa, kde vzlétli. Rychloměr houkáním hlásil překročení bezpečné rychlosti. Dryden ho ignoroval. Ignoroval všechno, co si mohl dovolit, a zbytek své pozornosti věnoval Rachel. Rozsah jejího zranění nebylo možné odhadnout. Potřeboval obě ruce – také obě nohy – k řízení a Rachel nemohla sama odhrnout horní polovinu hasičského oděvu. Dokud měla oděv na sobě, mohl si Dryden učinit jenom povrchní vizuální představu, kam byla zasažena. Přinejmenším do paže; viděl otvor vedle jejího tricepsu, kudy vyšla střela. Domníval se, že vnikla vnitřní částí paže, poněkud níž. Jestli předtím zasáhla ještě něco jiného – nohu, břicho, horní část trupu – to nedokázal říct. „Nepřestávej tlačit na ránu,“ řekl. „Vím, že je to těžké, ale musíš.“ Rachel přikývla, neklidně a zároveň vyčerpaně. Ubývaly jí síly. „Ještě se zhluboka nadechni, ať to slyším,“ řekl Dryden. „Pomalý nádech, pomalý výdech.“ Žádné chrčení. Žádné sípání. Dobré znamení. Prozatím. „Nějaký tlak?“ zeptal se. „Nějaký pocit, jako by ti něco bránilo se nadechnout?“ Zavrtěla hlavou. Také dobré – ale není důvod k ulehčení. Poškození hrudi může být ošidné a zároveň zavádějící. Střela mohla minout
106
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201397
srdce a plíce, ale přesto způsobit vnitřní krvácení, které pomalu zvyšuje tlak na plíce, dokud jedna z nich, případně obě, nezkolabují. Při šoku – v němž Rachel určitě je – bylo možné takové příznaky přehlédnout. Dryden udržoval Black Hawk tak nízko, jak to šlo – asi sedmdesát metrů nad zemí. Před nimi leželo Fresno, možná dalších deset minut letu, ačkoli okrajové čtvrti města byly blíž. Znovu pohlédl na Rachelinu paži. Svírala si ji pravou rukou nad otvorem výstupu střely – k tlakovému obvazu to sice mělo daleko, ale v tuhle chvíli to bylo nejlepší možné řešení. Kolem díry v oděvu bylo vidět krev, ale nedalo se odhadnout, jak silně Rachel krvácí. Všechno, co z ní vytékalo, jí teklo po paži dolů do rukávu. Zatím nenaříkala. Dryden si přál, aby to mohl označit za statečnost, ale ze zkušenosti věděl, že je to jinak. Byl to šok – prostě dosud nezačala cítit bolest. Jenže ta už přicházela. Přicházela právě teď, jak se dalo vyčíst z řeči jejího těla. „Začíná to,“ řekl. Přikývla a pohnula rukou, aby ji posunula na paži. Prudce sebou škubla. Ozval se další výstražný zvuk, tentokrát upozorňující, že při této rychlosti letí příliš nízko. Stoupal, dokud zvuk neumlkl. Rachel se vedle něj chvěla, bojovala proti slzám, ale marně. GAUL CHODIL SEM A TAM , líce a čelo měl temně rudé, rudější
než u něho kdokoli předtím viděl. Satelity bez problému pokračovaly ve sledování vrtulníku. Věnovaly mu tři snímače s různou šířkou záběru. Čtvrtý záběr měl dostatečně široké měřítko, aby do sebe pojal celé Fresno spolu s šedesáti kilometry otevřené krajiny na severu a západě. Byl k tomu důvod. Byly tu monitorovány další letící objekty. Rychle se pohybující. „Co říkají výpočty?“ zeptal se Gaul. „Bude to těsné,“ odpověděl Lowry. Gaul už nic neříkal. Dál rázoval po místnosti. 107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201397