kopat tuřín a dva z mých strýců šli na lov. Zůstal jsem v týpí s babičkou, už hodně starou a slabou, a jedním strýcem. V poledne jsem si šel dolů k řece zaplavat, a když jsem se vrátil, měl jsem na sobě jen košili. Babička nám upekla maso v popelu. Při jídle strýc řekl: „Až dojíš, jdi hned ke koním. Mohlo by se něco stát.“ Můj starší bratr ještě s jedním mužem hlídali dole u Ondatřího potoka pod táborem Santijů dvě stáda koní. Než jsem stačil dojíst, dolehl k nám zvenčí hluk. Pak jsme uslyšeli vyvolávače, jak křičí, že na nás někdo útočí. „Říkal jsem ti, že se něco může stát,“ řekl strýc, „honem běž a pomoz jim přivést koně.“ Přebrodil jsem Řeku tučné trávy, kde bylo po prsa vody, a vyběhl jsem na Černý vrch, abych se rozhlédl. Na jihu na odlehlé straně tábora Hunkpapů jsem viděl vojáky na koních, jak sjíždějí po svahu dolů k řece a roztahují se do řady. Přebrodili a dali se do klusu.* Chtěl jsem rychle seběhnout z kopce, ale rostla tam spousta kaktusů a já jsem byl bos. Musel jsem zpomalit a opatrně našlapovat. V dálce na jihu stoupal oblak prachu, zahlédl jsem tam pobíhající Hunkpapy, a když jsem se podíval na kopce na jihovýchodě, uviděl jsem odtamtud přijíždět další vojáky na koních.** Ke koním jsem nešel. Seběhl jsem co nejrychleji mezi kaktusy a spěchal do vesnice. Tam všichni pobíhali a každý něco pokřikoval. Můj starší bratr za chvíli přihnal koně a strýc křičel: „Pospěš si! Musíme jet!“ Chytil jsem svého šedáka, vzal si šestiraňák a přes rameno si přehodil luk a šípy. Několik dnů předtím jsem zabil červeného ptáka a teď jsem si ho připevnil do vlasů. Přísahal jsem, že když mě v boji ochrání od zranění, učiním oběť. A on mě opravdu ochránil. * Spatřil Renův útočící oddíl, vzdálený asi čtyři míle na jih. ** Custerův oddíl chystající se zaútočit na severní konec vesnice.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201330