hodně odlehlých říší. Součástí těchto náboženských slavností bylo uzavírání smluv a sňatků mezi rody. I dnes kdybychom na někoho chtěli udělat dojem, pozveme jej do dobré restaurace ve významném místě. Zdá se, že i v Evropě občas nebylo cílem megalitického developera vytvořit posvátné místo, ale snaha předvést se. Proto se duchovně založeným poutníkům vyplatí směřovat do malých svatyní, typu „venkovský kostelík“, kde je veškerá síla místa soustředěna třeba jen do jediného kamene. Osobní zkušenost mám s megalitickou kulturou na západní Sumatře. Jedná se o menhiry, někdy stély s nápisy a kamenné kruhy, které jsou umístěny nedaleko od hlavních správních center, tedy paláců zvaných kraton. Jedná se o kombinaci hřbitovů a poradních míst. Významný předek se po smrti stává kamenem, ale v proměněné podobě žije dál. Nakukuje přes hlavy sedících rádců. Ti dílem mají strach z mocných předků, kteří by je mohli potrestat, dílem je žádají o radu. Ta se nedostavuje v podobě jasné instrukce, co mají dělat, ale spíš jako nesouhlas s navrženým řešením. Mohou však radit ve snu. Tato věc – živý kontakt s významnými předky, kteří nepřikazují, ale korigují politická rozhodnutí, mi v současné politice schází a zřejmě se jí nedočkám. Určitý úspěch vlády Václava Havla spatřuji v tom, že se radil s mrtvým Tomášem Garriguem Masarykem. Spekulace o zombie politice a potřebnosti správných politických mrtvol by nás však odvedla od věcí nadčasových.
Kamenná deska s rytinou člověka s oštěpy. Sibiř, doba bronzová.
Kameny a hvezdy sazba.indd 98
30.9.2014 11:49:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201299
Anděl z kláštera u Mrtvého moře. Pokud se zamyslíme nad teologicky čistě okrajovým problémem, na čem sedávají andělé, pak ti orientální obvykle sedávají či postávají na kamenech, zatímco evropští andělé se jen tak vznášejí. Zjevení anděla se proto ve východní tradici dá snadno označit kamenem. Prakticky nejsou známy případy, kdy by anděl seděl třeba na smrku.
▲ Víš, Múso, ženy Slubů a Házemů – není mi nic ani po těchto, ani po oněch – se zabývají hádáním o věcech skrytých a tajných, ať minulých či přítomných nebo budoucích. Hadačka má ve váčku tyto věci: 7 bílých kulatých křemínků, 1 kousíček ambry, 1 střepinku skla, 1 kousíček vypálené cihly, 1 kousíček skleněného náramku, 5 bílých mušliček, 1 kousíček mušle, 4 jádra datlová, 1 kousíček skleněného kroužku, jaký nosívají klisny na krku, a hladký stříbrný prstýnek. Těchto 23 věcí mívá hadačka v koženém míšku. Chceš-li, aby ti hádala, vysype je na dlaň, rozhodí po koberci, dívá se, jak který leží, a hádá. Alois Musil, V zemi královny Zenobie
▲ Nejistota lidského života a nestálost světového dění vede k tomu, že všem lidem, zejména výše postaveným, je užitečné znát, co se kde stalo v minulosti, ať už jde o příklady dobré nebo varovné. Kdyby nebylo paměti, nebylo by zkušenosti; a tak od předků můžeme získat mnohé poučení. Cesta Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a na Pecce do Svaté země
ŽIVÁ MEGALITICKÁ KULTURA
Kameny a hvezdy sazba.indd 99
99
30.9.2014 11:49:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201299
„Nejskalnatější“ kultura českého pravěku
Snad nejpodivnější kulturou českého pravěku je hned po záhadných, původem pravděpodobně z Afriky přicházejících lidí zvoncovitých pohárů o něco starší chamská kultura, která se na našem území objevila zhruba před pěti tisíci lety, tedy v době rozkvětu klasické megalitické kultury západní Evropy i stavitelů pyramid starého Egypta. Chamská kultura nejspíš do západních Čech přišla od německého Podunají. Vyskytuje se prakticky jenom ve skalách. Směrem od Prahy od Přezletic přes Ládví, Únětice, Šárku (samé archeologické lokality) na Kladensko a Křivoklátsko a dál na jihozápad až ke Klatovům se táhne pruh menších či větších buližníkových skalek. Buližník je černá hornina, která sestává z křemene načerno obarveného grafitem. Buližník bývá rozpukaný, často v sobě obsahuje převisy, výklenky, rozsedlinové jeskyně a různé úkryty. Pozorujeme v něm křemenné žilky, které někdy v sobě nesou nevýznamné zlaté zrudnění. Pokoušeli jsme se nad geologickou mapou odhadnout počet českých buližníkových suků, kamýků a skalek. Je jich něco mezi dvěma až pěti sty! Bývají skryté v lesích a porostlé mechem. Představují málo známý, ale velice romantický krajinný prvek. Eneolitická chamská kultura je vázána právě na tato nepřístupná místa ve vlhčí a studenější krajině, která předtím byla osídlená jen ve výjimečných případech. Celkový počet známých lokalit je kolem osmdesáti. Jedná se o malé chaty či snad zásobárny na plošinkách pod skalami. Lidé chamské kultury byli zemědělci a pastevci, ale ne z teplých a suchých stepí, ale z lesů a drsnějších pahorkatin. Těžké přesleny ukazují na zpracování ovčí vlny. Většina jejich nádob mohla být ze dřeva. Obejděte si někdy na časném, vlhkém jaře, když mechy jsou na černých skalách jasně zelené, oblast mezi hradem Skála
100
Kameny a hvezdy sazba.indd 100
LOVCI MENHIRŮ
30.9.2014 11:49:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201299