Lidé k chovu vybírali jen ta nejzlejší štěňata, občas se dokonce říká, že do něj zasáhly i Temné síly. Jsou v něčem odlišní. Jsou víc než psi a méně než vlci, ale od obou se liší. Když jsi zabil vůdce jeho smečky, přijal tě za svého, vidí v tobě silnějšího a schopnějšího vůdce. Nestává se to ovšem vždy. Rozhodně jsi měl velké štěstí, hochu.“ Mistr Šekril vytáhl z váčku u pasu kousek sušeného hovězího, přidřepl si a nabídl maso Šrámovi. Vélin si všiml, že k němu přistupuje váhavě a opatrně. Bojí se, uvědomil si překvapeně. On se Šráma bojí. Šrám maso opatrně očichal a nejistě se podíval na Vélina. „Vidíš?“ otočil se na něj Šekril. „Ode mě si maso nevezme. Tady máš,“ hodil sousto Vélinovi. „Teď to zkus ty.“ Vélin podal maso Šrámovi, který po něm chňapl a okamžitě ho spolkl. „Proč se jim říká otrokářští psi, mistře?“ zeptal se Vélin. „Volaři si drží otroky, mají jich spousty. Když některý z nich uteče, chytí ho a uříznou mu malíčky na obou rukou. Když uteče znovu, pošlou za ním otrokáře. Ti už je zpátky nepřivedou, přinesou si je v žaludcích. Pro psa není snadné zabít člověka. Lidi jsou silnější, než bys čekal, a mazanější než leckterá liška. Aby pes dokázal zabít člověka, musí být silný a hbitý, ale taky mazaný a krutý, hodně krutý.“ Šrám si lehl Vélinovi k nohám a položil mu hlavu na boty. Ocasem pomalu švihal o kamennou podlahu. „Vypadá docela přátelsky.“ „To je, k tobě. Ale nezapomínej, že to je zabiják. K tomu ho vyšlechtili.“ Mistr Šekril šel do zadní části velké kamenné síně, která sloužila jako psinec, a otevřel jeden z kotců. „Dáme ho sem,“ zavolal přes rameno. „Ale raději ho sem doveď ty, jinak tady nezůstane.“ Šrám šel poslušně za Vélinem ke kotci a vběhl dovnitř, několikrát se zatočil nad hromádkou slámy a pak si lehl. „Taky ho budeš muset chodit krmit,“ pokračoval Šekril. „Čistit mu kotec a tak dál. Dvakrát denně.“ „Samozřejmě, mistře.“ „A bude potřebovat pohyb, spoustu pohybu. Nemůžu ho brát ven s ostatními psy, zabil by je.“ „Já se o něj postarám, mistře.“ Pak vlezl do kotce a pohladil Šráma po hlavě. Ten ho okamžitě začal slintavě olizovat, až Vélin upadl. ◆ 98 ◆
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201280