Kapitola 12 Pan Dominantní
T
ak jsem se zabrala do malování, že jsem ztratila pojem o čase. Když jsem si všimla, kolik je hodin, zaklela jsem. Už teď jsem měla zpoždění, což se mi běžně nestává. Dnes hned dvakrát po sobě. Doufám, že se z toho nestane zvyk, pomyslela jsem si. Zřejmě je to tím, že jsem příliš nervózní. Věděla jsem, že to není žádné rande, ale přesto jsem dost času věnovala úpravě vlasů a líčení. Oči jsem zvýraznila hnědou konturou a řasy jsem dvakrát přetáhla řasenkou. Efekt byl skvělý. Ještě trochu zlatých stínů na víčka a červený lesk na rty. Pročesala jsem si vlasy a nechala je rozpuštěné. Vzala jsem si krátké černé šaty s fialovými květy. Látka byla tak trochu průhledná, ale ne zas tolik, abych pod ně potřebovala spodničku. Šaty měly jen tenká ramínka a hluboký výstřih, který odhaloval víc, než jsem obvykle preferovala. Průhledná černá krajková podprsenka stěží zahalovala bradavky. Obvykle jsem ji pod tyto šaty nenosila, ale na dnešní večer se mi to zdálo vhodné. Našla jsem krajková tanga, která ladila s květy na mých šatech. Je zřejmé, že pan Překrásný dnes večer uvidí všechno mé spodní prádlo, tak proč si nedat záležet, že? 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201248
LET (V OBLACÍCH)
Když jsem se pozorovala v zrcadle, náhle jsem zvedla ruce ke svým ňadrům a začala jsem je hladit, dokud mi neztuhly bradavky a jasně se nerýsovaly pod tenkou látkou. Co to dělám? pomyslela jsem si, když jsem jednou rukou sklouzla dolů po štíhlém pase a prsty zasunula pod kalhoty. Vždyť jdu pozdě, ale i přesto jsem se začala dráždit. Zazvonil telefon a vytrhl mě ze soukromého transu. „Haló,“ ozvala jsem se poněkud zadýchaně. „Kde jsi?“ vyštěkl James, aniž by pozdravil. Zdálo se, že je rozzlobený. Podívala jsem se na hodiny. Bylo 17:45. Takže jsem měla ještě jedenáct minut čas. „Mám trochu zpoždění. Pokud se nic nestane, budu u tebe během dvaceti minut.“ „Co se děje? Jsi celá udýchaná. A navíc přijdeš pozdě. To je jeden z důvodů, proč jsem pro tebe chtěl poslat řidiče.“ „Za chvíli jsem tam.“ Začala jsem se znovu hladit. Stačilo, abych slyšela jeho hlas, a celá jsem zvlhla. „Co děláš? Řekneš mi konečně, proč jsi tak zadýchaná?“ zeptal se a jeho hlas se najednou změnil v tekutý med. Ach bože, pomyslela jsem si, on ví, co dělám. „Nic,“ řekla jsem, ale nepřestávala. „Dotýkáš se sama sebe?“ předl. „Ne,“ vyhrkla jsem, protože bych to nikdy nepřiznala, i když jsem nedokázala přestat. Co se to se mnou jenom děje? „Vzpomínáš si, co jsem ti řekl, že se stane, když mi budeš lhát? Tentokrát je to už potřetí. Neopovažuj se udělat. Tvoje kundička je jen moje a stejně tak tvoje rozkoš. Nesmíš se udělat, dokud ti to nedovolím.“ Tiše jsem zasténala. Tentokrát na mě vyštěkl: „Jestli okamžitě nenasedneš do svého auta, přijdu k tobě a nedovolím ti, aby ses udělala celé hodiny.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201248
R. K. Lilley
Poslechla jsem ho. Upravila si šaty, popadla kabelku a rozběhla se do garáže. Nic víc neřekl, jen zavěsil. Zapnula jsem si GPS a nastartovala. Cesty byly skoro prázdné, takže jsem k jeho domu dojela za patnáct minut. Když jsem zastavila před masivní bránou, za kterou jsem zahlédla palácový komplex, jež James nazýval svým domem, obě křídla se ihned otevřela a já jsem mohla vjet dál. Milovala jsem své auto. Byla to Honda Civic z roku 2008, velmi spolehlivé malé auto, a já jsem na něho byla patřičně pyšná. Také mě stálo nemalou část úspor. Černá barva však na prudkém slunci Las Vegas brzy vybledla a já jsem měla najednou pocit, že se tady se svým autíčkem vlastně vůbec nehodím. Snažila jsem se na to nemyslet. Nebude to nic jiného než jen krátká, avšak velmi intenzivní aférka, takže je zbytečné, abych ztrácela čas zabýváním se rozdílů mezi námi dvěma. Zaparkovala jsem co možná nejblíže honosným vyřezávaným hlavním dveřím. Nikde jsem neviděla žádné jiné auto. Zřejmě jsou zaparkované v obrovské garáži, která je větší než celý můj dům. Hlavní dveře se otevřely dřív, než jsem vystoupila z auta. Uviděla jsem Jamese a ztuhla. Na sobě měl jen černé sportovní šortky s bílými pruhy po stranách. Žádné tričko, žádná košile. Jeho torzo bylo dílem umělce. Pod dobronzova opálenou pokožkou se jasně rýsovaly pevné svaly a šlachy. Nikde ani kousek tuku, povislé kůže či snad jiná nedokonalost. Na hrudi neměl ani jediný chloupek a já jsem měla zvláštní pocit, že ta dokonalost není dílem holicího strojku. Šortky mu držely nebezpečně nízko na útlých bocích. Břišní a pánevní svaly byly vytvarované do písmene V a já jsem dostala neovladatelnou chuť ho celého olízat. Šortky byly volné a jejich barva nepatřila k mým oblíbeným, ale 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201248