Traumatizovaná vagina
chemikálie aktivované pánevním nervovým systémem, je pochopitelně nepřijatelné a neetické. Výzkumy tohoto druhu neexistují. Takže jsem musela zkoumat, co prožívají ženy, které takovou poruchu mozkově-tělesné výměny prožily kvůli zdravotnímu problému nebo v důsledku znásilnění. Je u nich možné zaznamenat změny v míře sebejistoty či tvůrčího nasazení, v citlivosti jejich reakcí a očekávání, které mne zajímaly? Přišlo mi užitečné pohovořit si s Nancy Fishovou, která ví o poškození vaginy všechno jako pacientka i jako terapeutka žen, které trpí vulvodynií (bolestmi pohlavních orgánů) a zhmožděním pánevního nervu. Pracuje jako terapeutka u doktorky Coadyové na porodnické a gynekologické klinice SoHo (SoHo Obstetrics and Gynecology), kde se pacientkám s vulvodynií dostává té nejlepší péče v USA. Nancy Fishová s doktorkou Coadyovou napsaly knihu Healing Painful Sex (Léčba bolestivého sexu). Vulvodynie je obecně vzato málo pochopený problém, který se v některém momentě života dotkne šokujícího počtu pacientek – podle výzkumu Coadyové a Fishové až šestnácti procent. (Průzkum časopisu Newsweek odhalil, že na pohlavní bolest si stěžuje 8 až 23 procent žen, takže pro mne nejdřív nepravděpodobně vysoký údaj obou specialistek je právě uprostřed.) Vulvodynie znamená zánět nebo podráždění v nějakém místě pánevního nervového pletence, které způsobuje bolest vulvy, vaginy, nebo dokonce klitorisu a akutně se také projevuje při sexu. Z rozhovorů s několika takto postiženými ženami vím, že když se jejich problém zhoršil, „celé pohasly“, a když trochu polevil, tak světlo jejich žití aspoň tlumeně svítilo. Samozřejmě že to je málo podstatné a nevědecké pozorování, jelikož jejich sklíčenost měla konkrétní příčiny. Potřebovala jsem ale zjistit, jestli to bylo kvůli bolesti samé a kvůli nefungujícímu sexu, nebo jestli to způsobovala někde hlouběji vzniklá překážka v nervové smyčce informací, kolujících mezi vaginou a mozkem. Jednoho slunečného májového dne roku 2011 jsem měla příležitost pohovořit si u sebe doma na verandě s Nancy Fishovou. Mluvila hrozně tiše, protože se zotavovala z operace, kterou si vyžádalo uvolnění jejího pánevního nervu, ale sebrala při odpovědích na mé otázky všechnu svou energii. Fishová se jako terapeutka vzdělávala na Kolumbijské univerzitě a vedle práce v klinice SoHo má soukromou praxi v okrese Bergen v New Jersey. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201215
Historie: dobytí a ovládnutí
Pomáhá zde pacientkám s vulvodynií. „Potkávám se s mladými i staršími ženami, svobodnými, vdanými, se ženami, které jsou heterosexuální, lesby nebo bisexuální a pocházejí z nejrůznějších prostředí. Právě kvůli téhle různorodé skladbě pacientek jsem došla k přesvědčení, že jde objektivně o zdravotní problém, ne o psychiku.“ Mluvila také velmi otevřeně o tom, že se sama potýkala se stejným problémem mnoho let. Vulvodynie je podle ní důsledkem nějaké deformace pánevního nervu. V tomto případě se ale neztrácí cit, nýbrž vzniká bolest. Svěřila jsem se jí se svou teorií o tom, že „vaginální“ nervy si s ženským mozkem předávají pocity pohody, a že vagina je tak prostředníkem při utváření ženského já. „Dává to podle vašich zkušeností smysl? Nebo je to jen bláznivá představa?“ zeptala jsem se. „Ale vůbec ne,“ odpověděla, „takhle se to normálně děje. A jakýkoli problém ve vulvovaginální oblasti pokaždé ovlivní bytostné vnímání sebe sama. Mnoho žen se cítí zvláštně, když jim dojde, jak je celé jejich já pohlcené vaginou. Vždycky je ale ubezpečím, že na tom není nic divného. Zažívat bolest nebo nepříjemné pocity v této části těla není stejné jako cítit bolesti jinde po těle. Lidé vám bez problémů líčí, co prožívají při ischiasu nebo migréně, ale většina žen se stydí mluvit o bolestech v těchto partiích. A tak nejenže musejí bolest vydržet, navíc si na ni zakážou stěžovat.“ „Je to tak, že v posledních několika desetiletích se vulvovaginální bolesti vysvětlují psychikou?“ ověřovala jsem si. Fishová to potvrdila. „Ženám se vykládá, že ten problém je v jejich hlavě. Úzkost a deprese tu bolest určitě zhoršit mohou. Nikdy jsme se ale nesetkaly s pacientkou, u které by tyhle bolesti měly původ čistě psychický. Příčiny jsou fyzické.“16 „Většina doktorů nemá ponětí, jak k těmto problémům přistupovat. Pacientka běžně obejde sedm doktorů, než získá přesnou diagnózu, a často si mezitím vyslechne neuvěřitelné nesmysly. Sama jsem narazila na příšernou doktorku, která svou specializaci na dané potíže inzeruje a prohlašuje se za velkou odbornici. Řekla mi, že mám závažný nedostatek vitaminu D, a vůbec mě interně nevyšetřila! Nezmínila se ani slovem o pánevním dnu! Praxi má pořád, přestože jsem si na ni stěžovala státní lékařské komisi.“ Uvažovala jsem, jestli je souvislost mezi spokojenou (zdravou) vaginou a tím, jak se ve své podstatě cítíme, evoluční nebo neurobiologická. Jak je možné, že tolik žen z nejrůznějších kultur a z nejrůznějších sociálních 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201215
Traumatizovaná vagina
prostředí mi shodně řeklo, že se s poraněnou nebo se znectěnou vaginou cítí jako „bezcenná věc“? Zeptala jsem se přímo: „Jak často od svých pacientek slyšíte větu: ‚Cítím se jako bezcenná věc?‘“ „Něco podobného říká skoro každá,“ odpověděla mi, „jako by v určité situaci bylo téměř nemožné vnímat a nazývat to jinak.“ „Mám pocit,“ svěřila jsem se, „že neporušená a zdravá vagina může klíčově utvářet ženské sebevnímání. Nezní to šíleně?“ „Vůbec ne,“ ujistila mě. „Když vás bolí noha, cítíte se možná mizerně, ale po zranění vaginy nebo při vaginálních bolestech prostoupí ta chandra samotnou vaši podstatu.“ „Trpí hodně vašich pacientek depresí?“ Zajímalo mne, jestli je neurologicky rozhozená vagina příčinou nedostatečného zásobování mozku dopaminem. Smysl by to dávalo. „Všechny jsou depresivní. Úplně všechny,“ zdůraznila. „Myslíte, že nervové poškození vaginy může být fyziologickou příčinou deprese?“ vyptávala jsem se dál. „Bolest ve vagině má vliv na celý centrální nervový systém. Jsem si jista, že spouští biologické pochody.“ „Jak ty deprese u pacientek vypadají?“ „Lámou si hlavu: Proč právě já? Vždyť jsem přeci nic špatného neudělala.“ „Jsou to tedy existenciální deprese.“ „Ano. Přicházejí za mnou mladé ženy s pocitem, že se jim zhroutil život. Doslova z minuty na minutu. Cítily se normálně a jako bleskem je zasáhla bolest. Třeba jedna – podnikatelka, která měla jet na pracovní cestu do Indie. Těsně před odjezdem ji nesnesitelně rozbolel klitoris. Zanítil se jí stydký nerv. Přesto do Indie odletěla a celou dobu téměř omdlévala bolestí. Dělala nemožné, aby všechny schůzky absolvovala. Čas v hotelu trávila s pytlíkem ledu mezi nohama. Přitom pila. Svěřila se, že kdyby měla takhle strávit zbytek života, radši by se zabila. Většina mých pacientek se zaobírá myšlenkami na sebevraždu.“ „Říkáte, že je to úplně jiné než stejně silná bolest v jiné části těla. Co je na vaginální bolesti tak specifického, že to ženy nutí myslet na sebevraždu?“ „Zoufalství je umocněné neschopností normálního intimního života – i když jsem poznala fantastické muže, kteří byli svým partnerkám neuvěřitelnou oporou.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201215