HEL ENA ILLNEROVÁ – Č A S PRO SV ĚT LO
v minulosti a na světlo boží se možná dostaly pouhou náhodou. Můžeš jak v obecné rovině, tak eventuálně u konkrétních příkladů komentovat toto téma? Za minulého režimu dostávaly etické principy na frak spíše v humanitních a společenskovědních oborech, které více podléhaly vládnoucí ideologii, byly jí kontrolovány a musely jí tak více přitakat. Udivilo mě, že když jsme psali Etický kodex pracovníků v Akademii věd ČR a vložili tam zásadu, že „výzkumný pracovník obhajuje svobodu vědeckého myšlení, vyjadřování, výměny názorů, informací a odmítá užívání nevědeckých přístupů a rasistických, náboženských, nacionalistických a politických hledisek ve vědě“, obdobnou zásadu jsme nikde jinde nenašli. To, že ji neměly v kodexu západní státy, jsem chápala, ale překvapilo mě, že ji tam po svých zkušenostech neměla např. ani Polská akademie věd. Byla jsem předsedkyní Komise pro etiku vědecké práce v Akademii věd od roku 2005 do roku 2013 a stále ještě v Komisi pracuji, to bude za chvíli již deset let. Za tu dobu Komise řešila mnoho případů. Některé se týkaly spoluautorství. Stačí, když někdo tvůrčím způsobem pozmění nějakou metodu pro specifické podmínky toho kterého pokusu a pak touto pozměněnou metodou přispěje k získání výsledků, aby mu autoři pouze poděkovali, nebo by dotyčný měl být také spoluautorem uveřejněné práce? V těchto případech si Komise vyžadovala názory odborníků a samozřejmě nabádala k větší komunikaci mezi zúčastněnými vědci. Setkávala jsem se též s příliš jistými postoji mládí a již citlivými postoji staršího věku. Vědci jsou lidé jako všichni ostatní; suverénní mladí nastupují a ti starší mají pocit, že se jim nedostává dostatečného uznání za jejich práci. Jednodušší bylo, když se na Komisi obrátil někdo, kdo chtěl přiznat účast na nějakém patentu. Takové věci samozřejmě musí řešit Úřad pro
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201193