98 / Část II – Vybrané výzkumné metody
Čtvrtým krokem je analýza parciálních intencí. Určují se v každé významové jednotce. Dělí se dále na entity (to, co existuje) a predikát (to, co je o existujícím řečeno). Rozložením významových jednotek na parciální intence získáváme samotnou strukturu významu, každá parciální intence tvoří část z celkového významu vyjádřeného respondentem. Parciální intence ukazují, jaké je předporozumění respondenta danému fenoménu (tzv. pasivní syntéza), jaká je zkušenost, z níž vychází, ukazují na sumu významů, výroků, které respondent o daném tématu má. Příklad 5.2 Ukázka analýzy Rozbor první věty textu Heleny (viz příklad 5.1) na jednotky významu, modality, entity a predikáty. Tomuto způsobu zobrazení – významové jednotce s určenými modalitami a parciálními intencemi – se říká kompletní noema. Významové jednotky
Modality
Parciální intence
Entita
Predikát
Tak jako, moc se tady nedá učit
P: negativní, Č: přítomný, V: není, S: neosobní, V: není, I: není
Něco může být tady Někde se může učit Tady se nedá učit
Tady Učit Učit
Něco může být Se někde může Se tady nedá
protože většinou řvou děcka
P: pozitivní, Č: přítomný, V: není, S: není, I: oni
Někdo může řvát Děcka řvou
Řvát Děcka
Někdo může Řvou
a já jsem sem přišla vlastně z Trávníků
P: pozitivní, Č: minulý, V: není, S: já, V: není, I: není
Někdo může přijít odněkud Já jsem přišla z Trávníků
Přijít Já
Někdo může odněkud Jsem přišla z Trávníků
tam to bylo úplně jiný.
P: pozitivní, Č: minulý, V: není, S: neosobní, I: není
Něco může být jiné Něco může být tam Trávníky byly jiné
Jiné Tam Trávníky
Něco může být Něco může být Byly jiné
První tři kroky v postupu se nazývají kroky analýzy. Získáváme pomocí nich kompletní noema, kompletní strukturu významu. Tyto kroky jsou realizovatelné v softwaru Minerva – jde o jakousi platformu, která pomáhá zaznamenávat a třídit získaná textová data. Minerva umožňuje přehledně zobrazit některé výsledky, umožňuje nám částečnou syntézu dat. Jde například o statistické zobrazení procentuálního zastoupení jednotlivých kategorií modalit (viz obr. 5.1). Pomocí takového profilu modalit můžeme porovnat mezi sebou jednotlivé respondenty z hlediska toho, jak individuálně konstituují význam zkoumaného fenoménu. Software nám umožňuje též souhrnná zobrazení entit a predikátů (např. zjistit, které všechny výroky-predikáty se vážou k entitě škola či spolužáci, podobně jako je tomu v příkladu 5.3) a mnohá jiná pomocná zobrazení, jež můžeme použít pro pozdější interpretaci.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201179
MCA: Fenomenologický pohled na vzdělávání sociálně znevýhodněných žáků / 99
Obr. 5.1 Ukázka souhrnného zobrazení modalit (Helena) Příklad 5.3 Nejčastější entity vážící se k entitě škola v textu skupiny dětí romského původu (tabulka nevznikla v softwaru Minerva, pouze ilustruje) Srovnáním textů skupiny romských a neromských dětí z téže školy pomocí syntézy entit a predikátů jsme mohli zjistit, jaké je jejich pasivní porozumění fenoménu školy a zda/jak se liší jednotlivé skupiny mezi sebou. ŠKOLA (romské děti) – PREDIKÁTY
Opakované případy
je budova
II
učíme se číst, psát, počítat atd.
IIII
kde se učíme
IIII
kde mě to nebaví
IIIIII
kde jsem si našla kamarády
III
aby byly chytré
I
kam musíme povinně
IIII
kde nás to někdy baví
I
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201179
100 / Část II – Vybrané výzkumné metody
Samotnou fázi interpretace však musí výzkumník zajistit sám a vycházet při tom z obecných pravidel fenomenologického výzkumu i z konkrétních pravidel specifických pro MCA. Interpretace nám dává možnost postoupit od pouhého popisu toho, co jedinec „opravdu cítí a vnímá“, k tomu, co „může být od jedince očekáváno“ (Sages a Jakobsdóttir, 1999). Sám autor metody Sages není nijak dogmatický, co se týče přesného dodržení jím navrhovaných kroků. Uvádí, že je možné vždy využít jen některé z nich, eventuálně přidat své další. Ve fázi interpretace má tedy výzkumník zhruba tyto možnosti: 1. Využít souhrnná zobrazení z programu Minerva – slovně interpretovat jednotlivé profily, porovnávat je mezi sebou. Na základě především těchto kvantitativních, popisných výsledků lze v interpretaci postoupit i nad úroveň jednotlivce, díky rigoróznosti dat, jež MCA poskytuje. K tomuto kroku je ale vždy vhodné přistoupit až po detailní analýze individuální zkušenosti a není jako takový cílem MCA – tím je detailní interpretace „žitého světa“, viz níže. 2. V rámci temporalizace (dání výsledků do časových souvislostí) můžeme vytvářet horizonty významů a jejich souhrnem konečnou interpretaci life-worldu respondenta. Horizont porozumění je způsob interpretace vážící se na jednotlivá noemata, případně entity s určenými modalitami – tzn. jednotky struktury významu. Ptáme se, jakou zkušenost nám ukazují, zkoumáme strukturu významu a ukazujeme, co je viditelné skrze ni. Hledáme odpovědi na otázky v rámci fenomenologického postoje. Příklad 5.4 Takové otázky klademe a pokoušíme se na ně najít odpovědi ve struktuře významu, kterou jsme analyzovali. „Kdy?“ „Kde?“ „Proč?“ „Jak?“ (Ve škole. Abychom si vydělali, abychom nešli do domova. Se spolužáky.) „Co je za tím?“ (Povinnost chodit do školy.) „Jaká zkušenost za tím je?“ (Zážitek pospolitosti s kamarády stejné komunity. Zážitek šikany. Nudy.) „Jakou zkušenost to vyžaduje?“ (Zážitek účinnosti, úspěchu, sounáležitosti, bezpečí. Chápání kontextu.) „Co lze očekávat?“ (Romské děti přes snahu vyhovět učitelům i rodičům budou mít stále částečné neporozumění či jiné porozumění pojmu škola než jejich učitelé – především jako zdroje sociálního kontaktu, střetu, event. sociální exkluze.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201179