98 / Školní poradenství
takto postiženého dítka a kolik rodinné soudržnosti. To vše je nezbytné mít na zřeteli při jednání s nimi ve škole i při poskytování poradenských služeb. Účinnou psychologickou a speciálněpedagogickou podporu rodinám těchto dětí poskytují střediska rané péče a speciálněpedagogická centra, jejichž pracovníci přicházejí do rodin dětí se zrakovým postižením od jejich narození do čtyř let věku dítěte. Jejich klienty jsou také rodiny dětí s kombinovaným postižením od narození do sedmi let. Podle platného znění zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je tato péče zařazena mezi služby sociální prevence se stanovenou náplní práce týmu pracovníků (lékařů-specialistů, psychologů, speciálních pedagogů, sociálních pracovníků). Jde o vyhledávání (depistáž) dětí se zrakovým postižením, návštěvy rodin, rehabilitační pobyty rodičů s dětmi, setkávání rodičů, odborné semináře. Za významný úkol těchto aktivit se považuje podpora výcviku smyslů dítěte, jež se soustřeďuje na sluchové a hmatové vnímání, pokud je zachováno i minimum vidění, na jeho využívání – zrakovou stimulaci. Důležité je věnovat pozornost prevenci zlozvyků typických pro zrakově postižené (dotýkání se očí, grimasy apod.). Střediska zajišťují formou provázení podporu rodiny při realizaci další odborné péče a podporu integrace dítěte do společnosti. Poskytnutá raná podpora dětem se zrakovým postižením a jejich rodinám může ovlivnit další vzdělávání těchto dětí. Pokud jsou vytvořeny vhodné materiální podmínky a zejména odborná podpora, je z hlediska socializace dítěte vhodná inkluzivní výchova. Ta musí respektovat odlišnosti vývoje zrakově postiženého dítěte a zabezpečit rozvoj specifických dovedností ve spolupráci s rodiči dítěte. To vyžaduje i v rámci inkluzivní výchovy zabezpečit odborně a časově pro dítě individuální podporu, která se zaměří především na rozvíjení zrakového vnímání, sluchového vnímání, hmatového vnímání, rozvíjení čichu a chuti, rozvíjení estetického vnímání. Velkou pozornost je třeba věnovat nácviku sebeobsluhy, orientace v prostoru a rozvoji pohybu. Z hlediska vzdělávání mají značný význam komunikační kompetence. Proto je nutné se zaměřit na komunikační schopnosti dítěte, jež mohou být v důsledku těžkého zrakového postižení narušené po stránce formální i obsahové. Důležité je věnovat v této souvislosti pozornost úrovni sociálního chování, schopnosti dítěte prosadit se mezi ostatními dětmi. Chování dítěte s postižením je do značné míry ovlivněno stylem rodinné výchovy, jehož obě krajnosti (ochranářský styl, autoritářský styl) mohou negativně ovlivnit chování a respektování ve škole stanovených pravidel, norem chování. Důsledky obou krajností mohou do budoucna ovlivnit sebepojetí jedince, jeho vztah k ostatním lidem, jak upozorňuje Nováková (2010). I při kvalitní rodinné a předškolní výchově je nutné u dětí se zdravotním (zrakovým) postižením zvážit dobu nástupu do základní školy, tyto děti obvykle nevykazují potřebnou zralost pro školní práci. Namístě je vyšetření školní zralosti a také doporučení rodičům ohledně způsobu vzdělávání dítěte. Záleží na rozhodnutí rodičů, zda bude odložena (podle doporučení) školní docházka, nebo jestli nastoupí do školy (třídy) pro dítě se zrakovým postižením, případně do běžné základní školy. Ať už dítě se zrakovým postižením nastoupí do kteréhokoli typu školy, mělo by nevidomé dítě v prvním ročníku zvládnout psaní a čtení Braillova písma, psaní na Pichtově psacím stroji. Slabozraké děti, u nichž je nebezpečí budoucí ztráty vidění, se učí číst a psát v černotisku i v Braillově písmu. Rodiče musí zvážit všechna pro a proti jak speciálního, tak inkluzivního vzdělávání. Přes vysoká pozitiva inkluzivního vzdělávání – větší samostatnost dítěte, snadnější začleňování do společnosti – je nezbytné mít na zřeteli též požadavek kvalitního základu pro vzdělávání. Potom se nabízejí různé možnosti kombinovat obě formy: zahájit vzdělávání ve škole
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201178