típla první cigaretu a hned na to si zapálila další, ruce se jí chvěly. – Ano… chápu. Nevěděla jsem, co si počít. Jsem z toho v šoku, nešťastná a vyděšená. Chtěli jsme se s Viktorem vzít… – Co jste si myslela? – Zachvátila mě panika, nemohla jsem vůbec jasně uvažovat. Chtěla jsem předstírat, že se nic nestalo. Seděla jsem doma a jenom doufala, že se Viktor najednou objeví mezi dveřmi. – Máte ponětí, kdo to mohl udělat? Kdo ho mohl zavraždit? – Nejspíš jeho žena. Přijde mi, že není úplně normální. – Proč myslíte? Veronika Hammarová se zhluboka nadechla, než odpověděla. – Když jí Viktor řekl, že se chce rozvést, chovala se jako šílená. Jako by ji popadl amok, házela věcmi, a dokonce ho i tloukla. Nechtěla o tom ani slyšet, odmítala se s tím smířit. Dělala všechno pro to, aby s ní zůstal. Zamluvila pro celou rodinu společnou dovolenou v Itálii, i když už věděla, že se Viktor chce rozvést. Snažila se ho, chudáka, přinutit, aby zůstal. Chovala se jako blázen, naprosto bezostyšně. Náhle ztichla a pozorovala své ruce. Potom se tiše zeptala: – Jak zemřel? Otázka se v malé místnosti vracela ozvěnou. – Byl otráven. – Ale jak…? – Víc vám bohužel říct nemůžeme. Je mi líto. Karin se v rychlosti podívala na hodinky a shledala, že se už opravdu připozdilo. Naklonila se k diktafonu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201132
– Je jedna hodina a čtrnáct minut. Výslech Veroniky Hammarové je uzavřen. Bylo úterý ráno a první, co Knutasovi po procitnutí přišlo na mysl, bylo to, že si včera večer nestačil promluvit s Nilsem. Obrátil se na bok a pozoroval Linina pihovatá záda. Opatrně ji konečky prstů pohladil po holé kůži. Nechtěl ji probudit, měla noční službu a nejspíš teprve před chvílí usnula. Ležela jako obvykle roztažená přes celou postel, takže pro něho sotva zbývalo místo. Když ji trochu poodstrčil, aby vůbec mohl vstát, něco zamumlala, otočila se a natáhla k němu paže. – Obejmi mě, zašeptala. – Promiň, lásko, probudil jsem tě? – Ne, vždyť spím. Zabořila hlavu do jeho hrudi. Její vlasy zakrývaly celý polštář. – Jak na tom byl Nils včera večer? zeptal se. – Líp. Břicho ho už nebolelo. Než jsem šla do práce, dali jsme si moje lasagne, ty on miluje. Moc jsme si pochutnali. Line měla s Nilsem o moc lepší vztah než on sám. Choval se k ní hezky a skoro nikdy na ni neprskal tak jako na něho. Knutas dokonce trochu žárlil. – Chtěl jsem si s ním včera večer promluvit, ale nestihl jsem to včas domů. – Tak to udělej dneska. Mám zase noční, večer jdu na devátou. Možná to tak i bude lepší, když nebudu doma a budete si moct popovídat v klidu. Než sešel dolů do kuchyně, nahlédl k dětem. Bylo teprve šest, takže ještě můžou dospávat. Petra ležela zamotaná v přikrývce, vidět bylo jenom vlasy. Celý pokoj měla zavalený spoustou věcí, ale i v tom množství očividně panoval určitý řád. Psací stůl a poličky nad ním byly plné laků na nehty, parfémů a nejrůznějších pestrobarevných flakonků a lahviček. Měla tam 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201132
několik malých sešitků a hromadu bloků a papírů s poznámkami. Co si tam asi zapisuje, pomyslel si. Všude se povalovaly hromádky oblečení, pásků, kabelek a bot. Stěny pokrývaly plakáty s různými populárními zpěváky, jejichž jména vůbec neznal. Co o ní vlastně ví? Má vůbec ponětí o tom, co se jí honí hlavou? Kolikrát si za poslední dobu doopravdy popovídali? Kdy spolu vůbec naposledy mluvili a o čem? Sklíčilo ho, když si uvědomil, že se spolu už dlouho baví jenom o praktických věcech: co si dají k večeři, jestli má daný den trénink, nebo ne, a co bylo ve škole. A pak Nils. Ležel zády ke dveřím a zapomněl zhasnout lampičku na psacím stole. Zdědil po mamince hřívu zrzavých kudrnatých vlasů. Jeho pokoj byl proti Petřinu holý, uspořádaný. Žádné plakáty na stěnách, na psacím stole jenom několik učebnic, jinak pouze počítač, u něhož trávívá až moc času. Syn tvrdě spal. Jak dobře vlastně znám své děti? ptal se Knutas sám sebe. Při pomyšlení, že už možná unikly úplně mimo jeho dosah, se mu sevřel žaludek. Jestli v blízké době něco nepodnikne, možná bude pozdě. Měli by si někam vyjet, jenom on a děti, říkal si. Line s nimi často jezdívá sama na chatu, když musí on pracovat i přes víkend. Proč vlastně už dávno neudělal totéž? Tiše zavřel dveře Nilsova pokoje. Musí něco vymyslet. Třeba týden na Kanárských ostrovech nebo prodloužený víkend v některém z velkoměst: v Londýně, v Paříži, nebo dokonce v New Yorku? Ať si děti samy vyberou, kam by chtěly vyrazit. I když určité hranice bude muset stanovit. Třeba jim společné zážitky pomohou. Chodím z pokoje do pokoje a všude zatahuji závěsy. Chvíli to zabere. Byt je sice moje jediné útočiště, ale jsem tu lapený jako zajatec v příliš velké cele. Sjet vý100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201132