típla první cigaretu a hned na to si zapálila další, ruce se jí chvěly. – Ano… chápu. Nevěděla jsem, co si počít. Jsem z toho v šoku, nešťastná a vyděšená. Chtěli jsme se s Viktorem vzít… – Co jste si myslela? – Zachvátila mě panika, nemohla jsem vůbec jasně uvažovat. Chtěla jsem předstírat, že se nic nestalo. Seděla jsem doma a jenom doufala, že se Viktor najednou objeví mezi dveřmi. – Máte ponětí, kdo to mohl udělat? Kdo ho mohl zavraždit? – Nejspíš jeho žena. Přijde mi, že není úplně normální. – Proč myslíte? Veronika Hammarová se zhluboka nadechla, než odpověděla. – Když jí Viktor řekl, že se chce rozvést, chovala se jako šílená. Jako by ji popadl amok, házela věcmi, a dokonce ho i tloukla. Nechtěla o tom ani slyšet, odmítala se s tím smířit. Dělala všechno pro to, aby s ní zůstal. Zamluvila pro celou rodinu společnou dovolenou v Itálii, i když už věděla, že se Viktor chce rozvést. Snažila se ho, chudáka, přinutit, aby zůstal. Chovala se jako blázen, naprosto bezostyšně. Náhle ztichla a pozorovala své ruce. Potom se tiše zeptala: – Jak zemřel? Otázka se v malé místnosti vracela ozvěnou. – Byl otráven. – Ale jak…? – Víc vám bohužel říct nemůžeme. Je mi líto. Karin se v rychlosti podívala na hodinky a shledala, že se už opravdu připozdilo. Naklonila se k diktafonu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201132