45 Informace Krombachová se snažila zakrýt vnitřní přetlak skládáním slov do strojených vět. Polovinu grantů jí zamítli! Trumf se teď stal přítěží. Zamířila k počítačové laboratoři. Mladík s pohledem cestovatele v kyberprostoru ji dovedl ke Kardašovi. „Co si přejete, paní profesorko?“ podíval se na ni přes pixely windows. „Udělat osobní stránku. Informaci. Kvůli přijímačkám,“ zabalila požadavek do potřeby školy. „Přineste, co tam chcete. My už to dáme dohromady,“ přislíbil. „Děkuji,“ pronesla měkce. „Spěchá to?“ Vůlí potlačila dychtivost: „ Kdyby to mohlo být brzo...“ „Spolehněte se,“ ujistil ji. Propagace je důležitá, ujišťovala se při odchodu z laboratoře. Stejně jako kontakty. Věda jsou sympatie. Za ní stály. Teď si myslí, že strana. Nebyla to pravda. Vždycky je těžší něco dokázat, než vyvrátit. V akademickém senátu je její doktorand. Pak je tu Ostroň. Začínali spolu. Jeden čas měl o ni zájem. Změnilo se to, když se oženil. Zůstali ale přáteli. Teď leží v nemocnici a ona neví kde. Sekretářka krčí rameny. Možná by mohl něco vědět Mleta. Říká se, že zná jeho snachu. Zarudlá spěchem zaklepala na dveře jeho kanceláře. Mleta se připravoval na večerní setkání na stadiónu. Z mřížek opsal umístění mezer. Podnikatel tvrdil, že zná matice. To mu ulehčí práci. Na dlaň napíše čísla řádků a sloupců. Kdyby to měla být provokace, otře ruku o mokré plavky. Poslední dvě číslice budou informace o velikosti mřížky. Právě ji přeměřoval, když se ozvalo klepání. S pravítkem ji zastrčil spěšně do stolu. Na křesle se otočil. „Prosím,“ vyzval ke vstupu. Krombachová protáhla hlavu škvírou dveří: „Neruším?“ „Co potřebuješ?“ „Nevíš, kde leží šéf?“ „Nevím,“ zatvářil se překvapeně, „on je v nemocnici?“ „Aha! Tak nic. Omlouvám se. Myslela jsem, že to víš. Sekretářka to taky neví,“ předešla jeho radu.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201050
„Bohužel,“ zalitoval. Krombachová se zazubila a vycouvala. Stanici před plaveckým stadiónem vystoupil z tramvaje. Nemusí spěchat. Dřív, než vejde, důkladně to obhlédne. Kdyby se mu něco nezdálo, zmizí. Na dohled se zastavil. Nic podezřelého nezahlédl. Pár teenagerů diskutovalo na schodech o volech a kravách. Kolem znalců hovězího nevšímavě vešly dvě vzpřímené dámy s naditými sportovními taškami. Pár vysílených sportovců opouštělo posmutněle areál. Uvnitř se uklidnil. Známé zvuky ho ubezpečily, že není třeba se bát. Svlékl se a osprchovaný slezl po schůdcích do bazénu. Několika tempy se dostal do jeho poloviny. Obrátil se na záda a zahleděl k vysokému stropu. Žádné riziko, ujišťoval se. I kdyby byl nastrčený, nic mu nedokážou. Zamhlenýma očima přejel obrubník bazénu. Nedaleko sedící dáma čeřila nohama zelenomodrou hladinu. Hlasitě přitom povzbuzovala zadýchané děvče snažící se dosáhnout na záchranný pás dlaždiček. Otočil hlavu a tiše zaklel. Ve vzdáleném rohu pózovala, jako Venuše na lastuře, plavovlasá studentka. „Zrovna teď!“ ponořil se a dlouhými tempy přistál u schůdků na opačném konci bazénu. Osprchoval se a zamířil do šatny. Byla prázdná jako hlavy poslanců. Ze skříňky vzal fixku a papírek s čísly. Na toaletě opsal na dlaň dvojice čísel a roztrhaný papír spláchl. Fixku vrátil do saka ve skříňce a posadil se na lišty dřevěné lavice vedle topení. Zjasněná noc! V hudbě lze měnit tempo i tóninu. Z burlesky na rekviem, ze serenády na operu. V tlačenici na tom nezáleží. Pokud sem chodí, má šanci. Zkusí to. Periferním viděním zaregistroval podnikatele. „Tak jsem tady,“ připomněl se. Uvolnil mu místo na lavičce. „Máte tužku a papír?“ Zakroutil hlavou: „Dojdu pro ně,“ zatvářil se provinile. Pleskot bosých nohou dozněl, ale po chvíli se znovu rozezněl v labyrintu šatny. Napnutý usedl vedle Mlety. Docent mu ukázal dlaň s čísly. „První číslo řádka, druhé sloupec. Tam jsou správné výsledky. Student něco spočítá, a pak si vybere odpověď. Tu pak na konci testu zaškrtne v tabulce,“ zadíval se na soustředěnou tvář podnikatele.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201050
„Rozumíte?“ ujistil se. Přičinlivě přikývl a přejel rukou řídký porost hlavy. „Tady ta dvě čísla,“ ukázal k zápěstí, „je rozměr mřížky. Matice. Rozumíte?“ znovu se zeptal. „Ano,“ vydechl. „Deset krát šest centimetrů. Řádka, sloupec jeden cenťák. Podle těchto dvojic,“ rozevřel dlaň, „vystřihnete otvor. Jeden krát jeden. Nebo si to může napsat na dlaň,“ usmál se a zatnul pěst. „Jasný?“ zkoumavě si ho prohlédl. Podnikatel zamžikal a chystal se vstát. „Ano,“ lokajsky přisvědčil. „Seďte!“ nařídil Mleta. „Až potom,“ kývl hlavou. „Teď pište!“ Přistrčil otevřenou dlaň před těkavé oči podnikatele.
46 Pátrání
Švestka relaxoval při čtení časopisu o koních. Odstíny van Dyckovy hnědi na obrázcích v něm vyvolávaly pocity uspokojení a přání. Možná se jednou odstěhuje na venkov a bude mít malý chov. Stavení s výběhem obklopeným vlnami luk a lesem dotýkajícím se nízkých oblaků. Pověsí na hřebík stavby i šťourání v lidech. Koupí si psa. Knírače. Pepř a sůl. Zavřel časopis a začal prohlížet noviny. Upoutala ho zpráva o neštěstí v cementce. Taky tak lovili. S klukama se sázeli, kdo jich víc vyhodí na břeh. Vstal a chvíli zamyšleně civěl z okna. Dneska vyzvedne fotky a večer je ukáže Pepovi. Možná to byl někdo z fabriky. Na závodišti ho nenašel. „Bude asi U Vahaře,“ nasměroval ho ošetřovatel do úžlabiny ulice, nad kterou se z výšky vypínal šmoulovský kostelík. Starý podnik lákal klapotem plechového větráku. Kdysi se tu vážilo pivo a scházeli formani. U výčepu přešlapoval žíznivý bezdomovec. Nedaleko od něj sedělo pár štamgastů a mastilo karty. Stůl u zašlého okna okupovala trojice s lesem čárek na táccích. „Nesmysl!“ ohradil se koňák. „Pružnej krok dělá lopatka a spěnka. Když jsou dost šikmý, chodí kůň jak baletka.“ „K čemu to je?“ provokoval drobný mužík v zeleném. „K pohodlný jízdě,“ vyrazil vztekle Pepa.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS201050