Miroslav Îamboch
„VydrÏte,“ zahuhlal jsem smûrem ke Schnittzelovi. Kupodivu uÏ nevypadal vÛbec vydû‰enû, jen mû soustfiedûnû pozoroval. Postavil jsem se a s oporou Ïelezné tyãe se po jedné noze belhal po okolí. Otevfiené i zavfiené bedny s nedávno dovezen˘m vybavením, nástroje – pozÛstatky po pÛvodní v˘robû. Krev jsem na‰el v obrovském chladicím boxu natfieném khaki barvou. Taky jsem tam objevil toho, komu pÛvodnû patfiila. Visel na háku, vyvrhnut˘, staÏen˘ z kÛÏe, ale je‰tû nerozporcovan˘. Plácl jsem sebou na zem, rovnou v mrazáku si otevfiel pÛlkilové balení a opatrnû upíjel. Soustfiedil jsem se, abych krev i pfies tr˘znivou bolest z utrÏen˘ch ran udrÏel v Ïaludku. Bylo to skoro tûωí neÏ pfieÏít nedávn˘ souboj. Zvládl jsem to a pfii‰la na fiadu dal‰í ãást martyria. Spoutan˘ Schnittzel mû pozoroval a kupodivu neÏadonil, abych ho co nejdfiíve osvobodil. Asi pochopil, Ïe se nejprve musím postarat sám o sebe. Vyplazil jsem se z mrazáku, pfiíhodnû na‰el staré zapomenuté kladivo a jeho ohmatanou dfievûnou rukojeÈ si vrazil mezi zuby. Pak jsem, jak nejlépe to ‰lo, narovnal konce roztfií‰tûn˘ch kostí k sobû, pfiidal k noze dvû prkna z otevfiené bedny a technickou páskou leÏící pfiíhodnû opodál zatáhl v‰echno do provizorní dlahy. Probral jsem se vleÏe na zemi u otevfieného chladicího boxu, ze kterého mû vyãítavû pozoroval neboÏtík. Musel jsem omdlít, to se mi ãasto nestává. Dal‰í balení krve, pak jsem se teprve dokázal dovléct k Schnittzelovi. Vypadal rezignovanû, asi jsem byl v limbu déle, neÏ jsem si myslel. S klením jsem ho sundal z fietûzu a vyãerpanû se zase svalil na zem. Lapal jsem po dechu a pfiitom ho pozoroval, jak si jazykem zkoumá rty, zuby; prohmatává stopy po poutech na rukou i nohou. Po pfiestálém napûtí se trochu tfiásl. Ale nesloÏil se, to ne. „Víte, co jsou zaã?“ podafiilo se mi promluvit. „Ne, ani náhodou,“ zavrtûl hlavou a pohledem pfiitom zalétl k mrtvému ãtyfirukému monstru. Válku upírsk˘ch klanÛ jsem v Praze nechtûl za Ïádnou cenu, ale vypadalo to, Ïe uÏ mû od ní dûlí jen krok. Co byli, do hajzlu, tihle zaã? „Vy máte schopnost zábleskového vidûní a reakcí, Ïe?“ Chvíli mi trvalo, neÏ mi do‰lo, Ïe má na mysli Visio in Extremis. Noha mû zaãala stra‰livû bolet, k tomu nastupovala horeãka. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200953