Dum ° radovánek obnášet utrpení druhých – a téměř současně ho napadlo, jak Lily neuniklo –, že by mu její neštěstí mohlo být ku prospěchu. Když se jí ho konečně podařilo popostrčit k odchodu – pod záminkou, že se musí převléct k večeři –, zastavil se ještě váhavě na prahu a pak prosebně vyhrkl: „Bylo to tady příjemné – viďte, že mi dovolíte přijít znovu –“ Na tento přímý návrh však kývnout nemohla; řekla s přátelskou rázností: „Mrzí mě to, ale víte přece, proč to nejde.“ Zrudl, zavřel zprudka dveře a zůstal před ní stát sice rozpačitě, ale zároveň neústupně. „Já ale vím, jak by to šlo a že byste mohla, kdybyste chtěla – kdyby se věci změnily – všechno to záleží na vás! Řekněte jediné slovo, a všechna moje mizérie bude pryč!“ Jejich oči se setkaly; pocítila opět na vteřinu pokušení, až se zachvěla. „Mýlíte se; nic nemůžu, nic nevím, nic jsem neviděla!“ Zvýšila hlas, jako by se snažila jeho silou a opakováním slov postavit hráz mezi sebou a hrozícím nebezpečím. Když se obrátil a odcházel se zaúpěním „Takže nás obětujete oba!“, stále ještě opakovala, jako by to bylo zaklínadlo: „Nevím nic – vůbec nic.“
5 Od poučného rozhovoru s paní Fisherovou viděla Lily Rosedalea sotva dvakrát třikrát, ale i při těchto řídkých příležitostech si byla vědoma, že se mu líbí stále více. Nebylo pochyb, že ji stále chce, a Lily věřila, že má ve svých rukou moc vystupňovat jeho obdiv až k takovému bodu, v němž
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200833
Edith Whartonová by odhodil všechno váhání o tom, co pro něj je či není výhodné. Nebyla to sice lákavá vyhlídka, ovšem stejně málo lákavé bylo pro ni přemýšlet za dlouhých bezesných nocí o tom, co jí byl zjevně připraven nabídnout George Dorset. Jedno bylo horší než druhé, ale méně ohavné pro ni bylo uvažovat o Rosedaleovi: dokonce byly chvilky, kdy se jí sňatek s ním jevil jako jediné čestné řešení jejích nesnází. Nepopouštěla však nikdy uzdu své představivosti dál než ke dni, kdy si dají slovo – všechno ostatní se ztrácelo v oparu hmotného zabezpečení, který milosrdně zahaloval postavu jejího mecenáše. Během nocí beze spánku se naučila nemyslet na některé věci, které jí byly natolik nepříjemné, že je ze svých představ prostě vymýtila – a jednou z nich byla představa sebe sama jako Rosedaleovy manželky. Carry Fisherová si pronajala malý domek v Tuxedu – mohla si jej dovolit, jak upřímně přiznávala, díky newportskému úspěchu Bryových, o nějž se přičinila – a pozvala tam Lily. Byla neděle po Dorsetově návštěvě, a ačkoli se čas večeře blížil, hostitelka nebyla ještě doma. Ticho v domě a pokoj osvětlený ohněm z krbu navozovaly pocit domáckosti a klidu a vnesly do Lilyiny duše mír. S takovými emocemi nikdy nebývalo prostředí kolem Carry Fisherové spojováno, ale v kontrastu se světem, v němž Lily poslední dobou žila, bylo pro ni úlevné už jen zdejší uspořádání nábytku a klidné vystupování pokojské, která ji zavedla do jejího hostinského pokoje. Nekonvenčnost paní Fisherové byla ostatně jen povrchní odchylkou od zděděného společenského vyznání, kdežto způsoby kruhu kolem Gormerových představovaly teprve první pokusy takové vyznání vybudovat. Poprvé po svém návratu z Evropy se Lily ocitla v odpovídajícím ovzduší. Vyvolalo to v ní známé, zasuté asociace, a když potom sestupovala po schodišti k večeři, měla téměř
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200833
Dum ° radovánek pocit, že se vrací do skupiny svých starých známých. Tahle představa však vzala rychle zasvé, když si uvědomila, že přátelé, kteří jí zůstali, by ji právě takovému setkání neradi vystavili: Lily se skoro ani nepodivila, když v salonu před krbem spatřila pana Rosedalea, jak si vkleče hraje s malou dcerkou hostitelky. Rosedale v otcovské roli byl sotva postavou, která by Lily dojímala, ale ani tak si nemohla nevšimnout, že se k dítěti chová velmi hezky. Nebylo to přitom žádné předstírání, kterým se host snaží vlichotit hostitelce – holčička s Rosedalem byli totiž v salonu sami. Něco v jeho přístupu k malému dítěti dodávalo Rosedaleovi laskavé rysy. Ano, byl laskavý – Lily na prahu pokoje měla dost času, aby si toho všimla –, laskavý svým neotesaným, drsným způsobem, jakým se člověk jeho dravé nátury chová ke svým bližním. Lily měla jen chviličku na úvahu, zda pohled na muže u krbu zmírňuje její antipatii k němu, nebo jí jen dodává důvěrnější ráz – sotva ji totiž Rosedale zahlédl, vyskočil na nohy, a už to byl zase ten okázalý, dominantní Rosedale ze salonu Mattie Gormerové. Lily jeho přítomnost nepřekvapila. Svou hostitelku od posledního nezávazného rozhovoru o své budoucnosti neviděla, ale věděla, že paní Fisherová vládne bystrým úsudkem, který jí umožňuje najít bezpečnou a příjemnou cestu i ve světě protikladných sil, a být tak často přátelům k užitku. Její charakteristický rys spočíval v tom, že zatímco se čile přiživovala na polích hojnosti, její opravdové sympatie stály na opačné straně: na straně nešťastných, neúspěšných a nepopulárních. Carry Fisherová byla nakloněna všem hladovým spoludříčům na posečeném strništi úspěchu. Dlouholeté zkušenosti jí nedovolily, aby udělala chybu a vydala Lily hned první večer napospas nekultivova-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200833