- To nejde, prohlásil Motyčka. - Na venkově se lidi moc znají, a kdyţ se tam objeví člověk, který není hlášený na policii, hned by si toho všimli. Ve městech je to lepší… Potom odešli. Na schodech potkali sousedku a ta se nezapomněla ještě ten den zeptat, jaké jsme měli hosty. Ţena ji odbyla, prý příbuzné z venkova. Za pár dní slyším v kanceláři, ţe na Prašném mostě v Dejvicích gestapáci postřelili - nebo zastřelili, to nikdo nevěděl - nějakého člověka. Lekl jsem se, co jestli to byl ten, jak u nás spal. A hned nato chodili v ulici dům od domu policajti a ptali se, jestli někdo neztratil klíče. Polekal jsem se podruhé, jenţe hned jsem se utěšoval, ţe mně je přece Venda v pořádku odevzdal… Prostě jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, a uvítal jsem, kdyţ synovec zase přijel, abych mu všechno řekl. - To nebyl Motyčka, strejdo, ten je v pořádku. A klíče… dobře, ţe jste mě upozornil. Musíme je zničit, povídá Venda. - Které? Vţdyť jsi mi je přece dal. - Nebojte se. To se vás netýká. Jenţe Motyčka má klíče od bytu toho zastřeleného. Nerozuměl jsem tomu ani za mák, jen jsem tušil, ţe Venda s Motyčkou jdou proti Němcům. Teprve za dlouhou dobu mně synovec řekl, ţe se tenkrát v noci setkali v Chotkových sadech s nějakým Morávkem. Předali mu fotografie parašutistů ten Motyčka byl totiţ parašutista Bartoš - protoţe potřebovali, aby jim Morávek nechal ilegálně vystavit občanské legitimace. A Venda hlídal, aby Motyčku s Morávkem nikdo nepřekvapil. Víckrát u nás Motyčka-Bartoš nebyl. Jak to dopadlo ve skutečnosti s tím Morávkem a fotografiemi, nemám ponětí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200576
DRUHÝ MONOLOG HISTORIKA Poněvadţ spojení mezi Anglií a domácím odbojem bylo na podzim 1941 zpřetrháno, snaţil se je Morávek - ale i Londýn - znovu navázat. To byl jeden z důvodů, proč před silvestrem roku 1941 seskočili u Poděbrad Bartoš, Valčík a Potůček. Morávek zatím shromaţďoval špionáţní údaje a neustále unikal gestapu. Bydlel na mnoha místech - např. v Nuslích, na Smíchově, v Břevnově Zeyerova alej č. 1450, měl několik bytů, kam si docházel pro zprávy, např. na Staroměstské náměstí č. 26 či na Národní třídu č. 15 k Bertoldu Švarcovi - a spolupracoval s Paulem Thümmelem. S ním si sjednával schůzky pomocí značek i tajné schránky na bývalém vojenském hřbitově v Praze. Kdo to vlastně byl Paul Thümmel? Reinhard Heydrich o něm píše 16. května 1942 Martinu Bormannovi do vůdcova hlavního stanu, ţe je to říšský Němec, narozený 1902, který se kdysi vyučil pekařem a později působil - od roku 1928 - ve zpravodajské sluţbě. Jako příslušník NSDAP měl členské číslo 61 574 a byl nositelem čestného odznaku této strany. Původně patřil k dobrovolným spolupracovníkům tehdejší nacistické zpravodajské sluţby a od roku 1933 pracoval pro vojenskou špionáţ. V roce 1934 se Thümmel stal hlavním V-mannem (důvěrníkem - pozn. M. I.) velitelství abwehru v Dráţďanech. Po březnu 1939 a po zřízení protektorátu posílá šéf abwehru - tedy výzvědné sluţby vrchního velitelství německé branné moci, tj. wehrmachtu - admirál Canaris svého podřízeného Thümmela do Prahy a dává mu širokou pravomoc nejen pro české země, ale i pro Balkán. Heydrich ho kvalifikoval jako „pravděpodobně nejlepšího“ agenta české špionáţe, která mu vyplatila desítky tisíc marek. Heydrich připomíná částku 40 000 říšských marek. Uţ z toho je vidět, ţe Thümmelova činnost nevyrůstala z nezištného antifašismu, ale i z touhy po finanční odměně. Proto by nebylo na místě Thümmelovu práci glorifikovat, nekriticky vychvalovat, jak se to uţ často stávalo. Současně je nutno si uvědomit, ţe Thümmel jako příslušník abwehru byl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200576
typem dubléra, který fungoval asi na obě strany. Které pomáhal víc? To nechť nezaujatě posoudí na základě všeho materiálu historikové. Faktem je, ţe po svém zatčení gestapem na jaře 1942 (přestoţe ho Heydrich označil za „pravděpodobně nejlepšího“ čs. agenta) nebyl popraven… Snad důvody, které uváděl na svou obranu při výsleších na gestapu, byly tak pádné, ţe vyšetřující nevěděli bezpečně, zda mají před sebou protivníka či vynikajícího agenta operačního zastírání wehrmachtu. Kdyţ byl Thümmel podruhé zatčen, přiznal, ţe je totoţný s agentem René, který pomáhal čs. špionáţi, a ţe od roku 1940 spolupracuje se škpt. Morávkem. Zpráva gestapa říká: „V důsledku toho byl s hlavním říšským bezpečnostním úřadem (RSHA) a s oddělením abwehru dohodnut pokus chytit Morávka za přispění Thümmela a při dodrţení všech bezpečnostních opatření. Proto byl Thümmel 2. března 1942 dočasně propuštěn na svobodu…“ Začněme však od začátku: s československou zpravodajskou sluţbou navázal Paul Thümmel spojení v zimě 1936. Pod jménem Voral předával naší rozvědce - od níţ obdrţel krycí označení A-54 - nejrůznější materiály. Na jaře 1938 upozornil na nebezpečí, které bezprostředně hrozilo republice; nacistická třetí říše chystala přepad Československa (vláda vyhlásila částečnou mobilizaci). Voral pomohl i při likvidování henleinovského spiknutí na X. všesokolském sletu 1938, kdy měly být vyhozeny do povětří tribuny stadiónu. Své zprávy přenášel ilegálně na naše území buď sám (na určeném místě ho čekali čs. zpravodajští důstojníci), nebo je zasílal na několik adres. Například na Smíchov, kde ve Smetanově ulici bydlel redaktor Ortlick, jehoţ manţelka pocházela z Dráţďan. Poněvadţ Thümmel v tomto městě pracoval, mohl si lehko ověřit důvěryhodnost Ortlicka. Redaktorův tchán byl totiţ pracovníkem české menšiny v Dráţďanech a starostou tamějšího Sokola. A-54 také předem informoval naše zpravodajce o tom, ţe Hitler chystá na 15. března 1939 obsazení zbytku republiky. I potom - po 15. březnu 1939 pracoval dál a zasílal z okupované Prahy, kam byl přeloţen z Dráţďan, údaje do Londýna prostřednictvím krycích udřeš v Haagu, Curychu a Stockholmu. Nejdůleţitější snad byla „přepáţka“ v Haagu u obchodníka Jelínka, původem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS200576